:: u pruhovaného prasátka ::

Nádech posledních dní...

2012-01-29T20:06:00.000+01:00

...nemá žádnou konkrétní barvu a nese se v duchu křehkosti a pomalučkého uzdravování* Už se nedokážu přinutit víc učit a od pátku se nořím do Andreyova a Saidina hlasu, hledám zapomenuté šperky a šaty, co by mi na jaře mohly slušet, a šmejdím po nábytku na nevyhazujto. Už žiju Brno.

Přesto. Mám černé svědomí.

Chodíte někdy na druhé pokusy? I když jsou až v září? Vykašlete se občas na něco, protože už prostě není odkud brát síly?

Nebo se umíte opravdu zakousnout a vydřete to?

...potřebovala bych namotivovat!

...a ne jen pořád snít...

*

2012-01-28T00:29:00.002+01:00

Těším se ~ že už nebudu bydlet vedle největší díry do země, co když do ní jeden neuváženě skočí, tak vypadne až v Austrálii a cesta domů pak trvá o moc dýl * že za oknem nebude každý den jezdit sanitka coby taxík pro dědečky a babičky s igelitovýma ranečkama * na lidi, kteří se umí jen tak usmát na ulici, podržet dveře a vůbec, pozdravit * na cestu vlakem z Ústí do Brna * na Prahu se vším a všemi všudy * na vyšlapání si steziček mezi fss - czs - vlastním svědomím * na Botanickou nebo na Kaménku, páč jedno větší potěšení než druhý * že se rozjařeně potkáme na ulici * na hory šlehačkové i sněhové a pak už jen na jaro * na malou Tonču i Ráchel, co jim je teď hrozně a ještě víc málo, ale už jsou úplný hvězdy narozený s andělským polibkem * na to, jak budu postupně odkládat vrstvy, až nakonec skončím v děsnym hicu na koupáku ve Střelicích se žlutou a párkem * na polibky na záda a protahování hřbetů * na pomalá rána a dlouhé snídaně, ať už se Zu, Mou nebo Ka * na čtení a poslouchání, přesahy a dělání důležitého chmmm a žjóóóva při komentování astrofyzických vzrušujících historek, kterým nikdy nemůžu rozumět * ježíš, a jak já se těším na vás, moji milovaní * nejvíc!!!

...a tady to těšení vůbec nekončí, ba právě naopak! Je toho tolik! A nejlepčejší na tom všem je, že se těším i na věci, které byly předtím vždycky jenom jéžišmarjá a chytání se za hlavu. Jako třeba diplomka. Úhly pohledu se mění, umění je udržovat si dlouhodobě tu optimistickou iluzi*

...lullaby...

...a na co se těšíte vy, drazí?*

Cvrnk*

2012-01-14T00:39:00.003+01:00

Nevím. V tom nejpevnějším slova smyslu. Co tím chtěli říct? Muži, samí muži, skoro, no jo. Tápu. Dávám si v tom šeru před obličej tlapy, abych se uchránila od zlého. Tuším, ale bojím se definitivních úsudků. Odrážet se od nepravd?

Zase přišlo uvědomění, že abstraktní myšlení není pro kavárenskou slečinku jen tak nějaká samozřejmost, natož pak v angličtině. Jenže možná bych to nepochopila ani v češtině, kdo ví. Všechna antropologická esa na třistapadesátistránkáchuf za osm dní. Copak je něco takového vůbec možné? Narvat je všechny sakumprásk za sebe? Nebyli na to třeba moc tlustí nebo nějak divně fóbní?
Je jasný, že tohle je za hranicí, mojí, ale všichni říkaj it vil bí ól rajt dýr, hí is rilaxd end stéring on jór bůbs ál th tajm, tak já že oukej, gůd tu nou. Na vědomostech to sice ani zbla nepřidává, ale aspoň se tak nestresuju. Jenže tuším, že ono to jen přes ty prsa nepůjde. No co, vždyť opravný termín je v září, času dost. To si budu moc vzít i fajn šaty, že jo. A zajímavé to je, o tom zase žádná. Strauss a všichni tihle mýtičtí a bádaví mužové - kdo ví, na čem frčeli. Koňská sedativa?

Chm, taky jsem si v tom lehkém zmaru uvědomila, že intelektuální hvězda ze mě asi fakt nikdy nebude. Ale stejně, neměla bych to vzdávat. Když už ne chytrá, tak aspoň ne blbá. Už jen všechny ty nó-óbl knihovny, ve kterých člověk může tiše studovat, to je krása!

No a taky! Je leden! Trochu jsem se bála, nejistě přešlapovala na prahu, když se prosinec chýlil ke konci, ale ne. Nezklamal. *leden* Slovo, které zní pořád tolik!!! poctivě. To třeba takhle večer ležím v posteli, trochu se stresuju, to se přiznávám, ale pak si řeknu... leden, ach. A slyším, jak to jiskří. Jak mi úplně ty malé ledové vločky odlétávají od pusy a všude je tak nějak stříbrně leslko. A pak se zase trochu stresuju no a nakonec usnu. S lednem v objetí.

Už nemám střechu nad Brnem a pomalu ztrácím, z vlastní vůle, tu belgickou, při zemi. A můžete mi napsat vaše důvody, proč si chcete stáž zkrátit? Ano, můžu, už jsem se to hezky naučila říkat. Vaše důvody chápu, přijdou mi logické :). Nevím, zda logické, nevím, zda je tak úplně sama chápu, ale budiž. Hlavně nelitovat si myslím.

Mám to tu ráda, kdo by neměl. Ale divnější lidi jsem nikdy nepotkala. Když vám na otázku, zda je možné, aby místo vás tačiona chodily do angličtiny, odpoví: In Belgium we do not swap identities, říkáte si, že tady je něco špatně. Asi jsem pyšná na to, že jsem gangster z východu, kde ještě občas lidi normálně přemýšlí a nenosí si v hlavě podivné kanceláře plné příkazů a zákazů.

Go East!*

Proti směru tahu hus

2011-12-06T12:11:00.005+01:00

Včera přespolňák Vídeň - Bratislava - Brusel v šesti hodinách. Bratislava, to je páni něco! Připíchlo mě to k podlaze na každém kroku. Chceme si s Mou vzít poctivý foťáky, vaťák a ušanku a jet tam ještě v prosinci něco vyfotit. Zadní strana fotek se štítkem 1973.

Zima tam u nás, kde se přeme o to, zda jsme střední nebo východní Evropa, je úplně jiná než tady, na pomyslném západě. Je opravdu TUHÁ a přivítala mě s razancí facky, kterou jsem naštěstí nikdy nedostala. Ve Vídni vystoupit na konci světa, pěkně se projet po periferii kolem Dunaje, a pak na minutu přesně pusa na schodech do Albertiny. Čumák na čumák a zamlžené brýle...*

Nad Magrittem stále vítězí Chagall*

Nejlepší pelech u An na zemi, spousta čaje a cukru, důvěrné rozhovory a protnutí se ve větě: "Já si teď s gustem dávám všude cappuccino a jen čekám, co mi donesou." Takže taková je pointa celého erasmu pohledem stigmatizovaných děveček z kavárny. Na druhou stranu, považte sami...

...nejlepší cappuccino, jaké jsem zatím v Belgii dostala...

...a nejhorší, na kterém se dokonce udělal škraloup! Ble!

Ty mezi se bohužel podobají spíš té horší variantě, v "lepším případě" jsou se šlehačkou. Nechápu, že jsou Belgičané takový nýmandi co se kávy týče!

Ve Vídni skvělé v Cafe Hawelka - ano, je to profláklé, vím, ale v Kleines cafe se ani nedalo projít a ta zima, i přes všechnu blízkost TA zima...

...ale stejně... jak já se těším do Tungsramu! nejvíc!!!

...a ještě...

Všude, i tam, kde to není úplně obvyklé, potkávám bezdomovce. V Bruselu fronta na polévku - spořádaný, až tak nějak zenově klidný štráfek stréců... možná proto, že zima je tu mírná. Jediné nadávky padaly v polštině, z ostra. V Bratislavě hlavák místo azyláče. Ve Vídni se ti čeští hádali o to, jestli Osobního strážce hrál Steven Seagal nebo Bruce Willis. Jeden z nich se odkazoval na maminku, že mu to říkala. Neumím, než se v takových momentech zastavit a...

Vím, že to tu teď za moc nestojí. Nechci psát o reáliích, o tom, co si denně dávám pod polštář, abych si to lépe zapamatovala atakdáleže... jsou to jen črty, abych nezapomněla, když na papír teď vůbec nepíšu.... tak pardón, jestli je to pro vás moc nuda*

Chumlejte se, tulte se a chytejte sněhové vločky na špíčku nosu! :)

...a pohlaďte za mě Brno...

Waflová rapsodie

2011-11-05T18:29:00.001+01:00

Slunce tu svítí víc, než je na podzim, nebo vlastně tak nějak vůbec, zvykem, a já všem říkám, že je to proto, že jsem tu já, a oni se na oplátku smějí a je to fajn. Snědla jsem už minimálně kilo hranolek a čtyři kebaby, což normálně nedělám, a snad ani tady dělat nebudu, protože je to jak palicí do hlavy. Jenže někdy je hlad vážně děvka, třeba v sedm večer v Antwerpách, kde jste za Turky mezi záplavou diamantových obchodů nesmírně vděční (a oni za vás také). V peněžence nová kreditka rozšiřující mou sbírku a v půjčeném telefonu místní simkarta, číslo, které se ani nesnažím zapamatovat. V Brugách první slávky v životě, byla jsem z toho jak na trní ještě den poté, a taky výborné marocké tahini, sváteční a nedělně slavnostní.

Když slyším češtinu, dělám, že nic, ale na druhou stranu se mi občas z té všudypřítomné angličtiny (v lepším případě) točí hlava k nezastavení. To pak jdu radši někam, kde nemluví nikdo, a jenom tiše oddychuji. Snažím se zdolávat nekonečné stohy papírů potištěných miniaturními písmenky z obou stran, ale jde to pomalu. Jenže já vlastně nikdy v ničem nebyla rychlá. Ňouma, že mi to nedošlo dřív.

Pořád tajně doufám, že budu chytrá jak opice, až se odsud vrátím. Chacha. Asi ne. Ale aspoň jsem dostala příležitost přičichnout k tomu, co to opravdu znamená Vzdělání. Vděk.

Učím se mít to tady ráda. Času na to mám naštěstí(?) celkem dost...

Zatím jediná návštěva kina, à couper le souffle*

Mrk frk pus a zastříhání ušima

2011-08-16T14:25:00.001+02:00

Tygr toho moc zažil a zažívá, nehloubá a až na tři dny ani trochu nesmutní, nevysedává u zářící obrazovky svého malého přenosného ťuťu a nemá vyřízený ani erasmus, ani pronajatý byt, natož vysádrováno atakdáltypráce, co je zatím vůbec neumí, ale to nevadí, protože to vždycky nějak dopadlo a většinou dobře (opominout zaklepání se neopováží) a kocour ji v tom uklidňuje dovezenou lžící a špachtlí, co si ji oba prohlíželi a smáli se jí, ale co s ní, že, no a před nosem ještě pár káv a pak ukrajina, několik krabic od banánů, šedesátilitrová krosna na rok a adios, drazí, ale v podstatě jen za roh, uf, ňuf*

Holy days

2011-07-11T12:44:00.003+02:00

Útržky nálad lehký jako pírka ptáků, ale já jsem poslední dobou tak lenivá si je zaznamenávat, že je radši (s malou lítostí) rovnou zapomenu. Natož najít chuť~čas~energii na virtuální otisky...

Je léto. Prázdniny. Ty jsou ale už rok mám pocit, jupijou. Můj největší problém v tuhle ještě pořád pyžamovou chvíli je, jestli si mám tu plstnatou kouli na hlavě, co jí tak dvakrát do roka můžu říkat i vlasy, snažit umýt, nebo ji z fleku ostříhat nůžtičkama na nehty. Tygr&rybník!

Je v pořádku, když jsou prázdniny a člověk má celý diář zapráskaný - sice jen samou zábavou a kefárnou - a říká kamarádům, že do poloviny září nemá jediný víkend volný a pak že jede na rok pryč, tak ať přijedou na pivo kafe wafle? Jaká je z toho cesta? Vzdát se kavarány jako toho nejmíň důležitýho? Mám? Chci? Nechci. Kde si kupujete čas? Kde koupila Hermiona ty hodinky?*

Boskovice boží, potkala téměř celou svojí blízkou Prahu, program vlastně ani nestihla zaznamenat, hřbitov je fenomenální, Anna Ticho 27/3/1894, kocour si mě přitáhl když jsem se v noci bála, že nás při obrvichru zabije padající větěv a po upocených ránech přišlo závěrečné ponoření se do tmavé noční vody v Blansku*

Kdo mě dýl neviděl říká, že je na mě něco jinak. Možná.

Je slovo prázdniny odvozené od slov prázdné dny, nebo z ruského prázdnik, tedy svátek? Jak to vidíte vy?*

Jsem šťastná* Posledních pár týdnů se trochu straním lidí a zkracuji setkání, ale to není nic proti nikomu, to se jen chce míň povídat i naslouchat a víc hladit kocouří hřbet, tak se na mě nehněvejte*

mrou, milí moji...*

Neber si děvečku, která je stará

2011-06-15T13:16:00.003+02:00

Povalovala jsem se Mezi smrky, na slunku si vyhřívala hřbet a do toho si užívala vybraných laskomin, bez nichž by žádný festival (v tomto případě "festival":) nestál za nic. Přesně ta situace, jak o třičtvrtě na deset na dědině naběhnete s kocovinou jako bič do místního pidiobchodu, těsně před tím, než vám definitivně zavřou, a všechno se vám zdá úplně nejlepší, tak uvalíte spoustu peněz a berete to. Pak na sebe zpravidla nejde nic moc namazat, ale vám to vůbec nevadí, protože přesně takhle to dává smysl.

Odvezla jsem si domů kroj, z nějž mám nějvětší radost, a poznání, že v Brně se všechno odvíjí od jednoho kdysidávného privátu v Žabinách a pak už se to jen točí v nenápadných kruzích.

Video z happeningu bohužel ještě nikde není, tak alespoň pár dost nekvalitních fotek znovuobjeveného tradičního kyjovského kroje (kordulka bohužel zůstala ve mlýně):

*chudší vrstvy mají kroj vylupaný, třeba jako já, bohatší pak naopak*

Ranní cesta po kolejích byla nádherná, stejně tak spousta letmých setkání, rozutíkání se, srdce stesk a chuť třešní na jazyku.

V noci mi přišla rozčilená zpráva od Bj, že moje první životní láska se žení a že se to dozvěděla od babičky místo od něj. Tak mě asi na půl minuty napadlo co by kdyby a pak jsem se jen pousmála a zahřálo mě, že všechno je tak, jak má být, že to bylo krásné a teď je to krásné jinak a že z toho mám vážně radost. Docela pocit k nezaplacení :).

Mám vyhlídnutý další brněnský neon, jednou nebudu doma svítit ničím jiným*

Malý proužek léta

2011-06-07T16:56:00.000+02:00

Co psát, že?

Život běží na úplně jiných linkách a radši než tu zanechávat stopy pro druhé si nechávám číst pod Špiláskem, nad ránem a tak vůbec* Ale koho to zajímá?

Včera mě na tý podivný vernisážinebocotobylo v Trojce chytla ta pravá prázdninová! Vybavila se mi pohoda loňského léta a začala jsem se těšit na všechny ty víkendy, co mě čekají, na noci pod širákem, na střeše a na cestu, o které ještě nevím.

Musím se vrátit do Gruzie. Chtěla bych říct "aspoň na chvíli", ale nakrátko to nejde, to vím moc dobře, i měsíc by byl málo. Jenže kdy kdy kdy když je to jenom kavárna a pak zase kavárna a ve skulinách voní život a sny, ale v Brně...

A danke, danke schön, mein lieber, co za mnou do nebe chodíte, i z dálek pekelných jezdíte, to já mám hroznou radost a vy to víte, protože občas skáču do vzduchu jak to jen umím :). Jejdamane, vážně a nejvíc!

...za okny už se opět zdvíhá ohnivá vlna a já mu jdu pohladit oči...*

. . . / _ _ _ / . . .

2011-05-20T00:35:00.009+02:00

Honza Budař mě zastih nepřipravenou - stop - zrovna když jsem se po rozsáhlé likvidaci zbytků odlepila od našeho obrkoše - stop - tak jsem si domyslela - stop - že se asi zase nevezmeme - stop - sakrblé - stop - a můj hlas už nelze označit ani jako sexy chraplák barové zpevačky - stop - leda tak pro hluchoněmé - stop - a nic nepomohly čtyři zmrzliny za den - stop - nejlépe v každé ruce jedna - ende šlus

Spirited away

2011-05-15T13:57:00.001+02:00

Je nervózní jak malá holka, protože to udělala, a i kdyby to nemělo nic znamenat, tak jupijou! Chesusmarjá, chce se jí křičet! A ten tlak uvnitř ne a ne polevit, ba právě naopak, co s ním, hvííííííííííííííííí, tak možná useknutá ruka by na chvíli odvedla pozornost, ale na to nemám, tak asi puknu :).

Ježiš ježiš ježííííííííš jdu vyhlasit z balkónu a snad i ze střechy, ale s Bohem to nemá nic společného. S nitrem pak mnoho :).

Mezi pavučinou a rozcestníkem na tvém čele

2011-05-10T00:41:00.003+02:00

:: nakreslila triku jarní pihy :: prolomila jeden z mnoha ledů :: spatřila Dalajlámu řídit červného renaulta :: objevila obchod s poetickým názvem Drobnosti a potřebnosti :: nechala se do hospody princeznovsky odvézt na nosiči :: dostala nejlepší fix pod sluncem :: na větvi přes cestu posvačila čokoládového králíka a avokádo :: pookřála :: úplně mimo plán šla po žluté zelené a modré :: dala si pár směn s Nickem Cavem :: balancovala na slack lajně :: seznámila svůj nový čínský fotoaparát s malebností české krajiny :: uspořádala výlet za zrcadlo :: chladila si dlaně o Těsnohlídkův památník :: spala a spala :: jela s rukou z autobusu a s mravencem na ní :: vypravila se na periferii a podivovala se, jak je tam krásně :: dostala poštou fotku obřího mozku vznášejícího se vesmírem :: vyhlíží TU pusu :: loví mraky :: nebetyčně zapomíná :: jde si dát frisco :)

Taky jste tak...?

2011-05-01T01:51:00.000+02:00

...že přijdete domů a hrozně moc potřebujete tam, kam musí každý sám, ale zrovna se váš děsně fešácký spolubydlící sprchuje a není kam?

...a jsou skoro dvě ráno.

...že máte radost, že jste ujeli všem brněnským policajtům a nezajeli do kolejí a vůbec... prostě jste doma živí zdraví mladí krásní žádoucí?

...že žijete tam kde žijete?

...že jste nepodlehli chlápkovi, co ho naverboval Nikon?

...a ty třešně...

....ale policajti kolem jeli a já rachtala jako obvykle.

....že máte všech pět pod čepicí a koucoura pohromadě na rameni?

...že jste?

*

Bílý králík ukázal vlevo a hodinkám se zatočila hlava

2011-04-25T22:41:00.000+02:00

Návrat marnotratné dcery. Příjezd do rodné hroudy skoro o den později, než jsem slibovala, a pak jen na "jedno" a domů tak akorát ke snídani. No, pořád lepší čas než minule. Další z propitých, ale hlavně slovy protkaných nocí s Im, chvíli smích a pak zase pytle s kamením na zádech, které se musí odnést ještě hodně daleko... Taky notná dávka nejistoty a rozpaků, nádech chtění ale zmatek na všech frontách, pusa na rozloučenou a propastná dálka dalších dnů.

Trolejbusák se s tím cestou domů nemazal, zastávky projížděl a za jízdy jen otvíral a zavíral dveře. Musela jsem se vážně hodně smát a do toho to ráno a světlo a vůbec, jako by ani nebylo po noci a pak už jen peřina, pod kterou mi bylo děsně teplo.

...If you close the door
the night could last forever
Leave the sunshine out
and say hello to never...

Dneska jedna z nejkrásnějších cest vlakem. Nejen proto, že jsem potkala Sm a Čí, ale to světlo, TO světlo... vpíjela jsem se do zapadajícího slunce a zeleného moře občas protkaného štráfkem žluté a polehávajícími kravami. ...měla jsem sto chutí vystoupit z toho plechového přízraku, co nestaví nikde než v Macondu, a ponořit se do vší té nádhery. Tak snad co nejdřív, třeba v Bezpráví*

Pán s mašlovačkama v myší díře si pořídil novou námořnickou čepici, celý tak nějak září a dokonce i ty mašlovačky, což je po letech v tom nejšpinavějším brněnském podchodu prostě zázrak a nic míň.

Miluju pocit, když poprvé v roce odložím štrumfky a vyjdu do ulic s holýma nohama. Je to skoro jako být nahá a rozjařenost se mísí se studem, ale je v tom spousta radosti :).

Na okraji střepu třpytí se duha

2011-04-22T04:51:00.000+02:00

Tři dny měla v uších Cermaque Circus a z váhy slov náladu vylouhovanou v hodně hustém logru. Je to krásný, moc, jen se to nesmí přehánět.

...a až ti bude Anežko,
těžko,
nakresli měsíc s podolkem,
a nazývej ho pacholkem,
že špatně řídí
nálady lidí,

a že nutí oceány

dělat kliky pod parníky...

Právě TEĎ doma, navrátivší se od zeleného piva a nekonečného frmolu. Na kole zima nejen za ušima a vůbec, až do morku kosti, ale ptáci zpívali do rytmu šlapek a policajty naštěstí nepotkala.

Jak se asi žije taxikářům?

...podivná to subkultura*

...tak honem vysát sny a za méně než co by na prstech jedné ruky spočítal opět zpátky do rabóty...:)

Nastav nohy k nebi

2011-04-19T17:41:00.001+02:00

...a zbytek se za zavřenými víčky odehraje tak rychle, že se nestihneš ani nadechnout*

Ráj leží vždycky o kus dál

2011-04-17T18:24:00.001+02:00

Čirá radost být s dalšími tři sta okolenci králem brněnských silnic, aniž by mi auta olizovala zadní odrazku nebo naopak já masakrovala chodce na nečekaných přechodech skrytých za křižovatkami. Ve k tomu upekla lahodnou bábovku, slunko bylo, pentle byly, na Svoboďáku jsem sice kolo nad hlavu zvednout nedokázala, ale celkově to byla chvíle hladivá a splývající a kéž by to tak bylo stále. Jezdit na kole je sexy a kdo tvrdí, že ne, je zlý jazyk :).

Vášovi upadla kytara a musel to tedy zvládnout "jen" on a jeho tělo... a zvládli to spolu věru dobře! Skoro jako kdyby spolu žili... Lišáci...

Jirka Jelínek a DNO v Trojce fenomenální! :) Zabřichosepopadala od začátku až dokonce a ještě si u toho zopakovala Starý zákon, ejchuchu. Cermaque Circus pohladil, něžně a intenzivně. Jakubovy zhudebněné básně jsou malé klenoty, které v průběhu koncertu nenápadně vzlétají ke stropu, a když pak jde člověk domů, září mu měkce nad hlavou ještě dlouho*

...napůl chceme

napůl sníme

napůl si jen překážíme

v lásce je však napůl víme

je způli jen lež

jen způli je lež...

Jediné, co mě teď trápí, je zítřejší premiéra. Víckrát se do divadla s hromadou egoistů vrhat nebudu. No, spíš se do divadla všeobecně už vrhat nebudu.

Za rozbor by ještě stála naše bytovo-hmyzoidní situace, ale nemám sílu ani odvahu to blíže popisovat. Jestliže se někdo vyžíváte v desinsekci, přijďte se vyřádit!

A nebo přijďte jen tak, jestli vám nevadí trocha havěti :).

Smrkat do trika povoleno

2011-04-12T20:07:00.005+02:00

Tělo je stále podivně oslabené, zato duch prahne a cpe se skoro tak jako ve Velké žranici. Mimo jiné se mi už dlouho nestalo, abych měla rozečtené tři a půl knihy najednou a je to super. Řád v tom opět nemám, záleží jen na tom, jaká mi zrovna rozměrem padne do zavazadla a zpravidla je to ideální volba. I když teď jsem si koupila batoh, na který dost lidí reaguje větou „A odkud jedeš?“ (odpověď z Francouzské není podle jejich výrazu uspokojující) a v něm se toho utopí věru mnoho :).

Za okny už se promítaj jenom jarní diapozitivy a je to moc krásný. Komín se zas na chvíli skoro celý schoval za znovuzrozený strom a světlo je o dost dýl a je takový jiný. Krásně žlutě kreslí po starých cihlách, co jich tu máme dost.

(východ a západ světa na pozadí Brahmsových Maďarských tanců)

Včera jsem v práci vylila bílý i červený (zákazníkům jsem velkoryse nabídla, že je osolím, budou-li chtít. Nechtěli, hm:) a záhy taky zjistila, že na přerážení sudů talent opravdu nemám (ale zároveň byla uklidněna, že nevybuchnem, uf). A pak šel jeden pán na záchod a tak na mě hleděl, až naboural do stolu – takže svět je v rovnováze, můžeme být klidní :).

V pátek nečekaný výlet do Trojky. Ze sto šedesáti korun jsem dala deset pánovi-v-taky-páteční-náladě na víno s tím, že mi zbude na hermelín a tři. Hermelín se nekonal a na piva jsem si musela v závěru půjčit. První letošní večer na zahrádce, ještě trochu zima ale jen tak, aby jednoho udržovala v bdělém stavu, takže vlastně dobrý. Ptala jsem se Sm jak že se pozná ta deprese a no… zajímavý. Nějak jsme se na tom zasekli a poté co mi všichni řekli, že je normální, když jí člověk občas nějaký prášky, připadala jsem si nenormálně já. Je nebo není? Jíte nejíte? Není lepší hromada banánů se serotoninem? :)

Velký těšení na šestnáctý duben! U příležitosti bratrova jubilea se budou dít věci! Odpoledne cyklojízda zakončená pod Špiláskem a tam už nachystaní Ty Syčáci a vůbec, juchůůů! Večer DVA či Cermaque Cirkus. Je mezi čím vybírat a to je pak sladce. A já vím, že počasí bude sváteční a nálada taky a pentle povlajou. Tak se stavte :).

Nevím, proč mám posledních pár dní tendenci psát tímhle hajdeláckým a neučesaným jazykem, který sama tři sta čtyřicet dva dní v roce nemám ráda, ale teď v něm jednoduše přemýšlím a jinak je to na sílu.

Hodně lidí má na svých blozích poslední příspěvky věnované snům… interesantní. Jsou silný dny a noce ještě víc*

* * * a půl

2011-04-08T15:12:00.008+02:00

Sny dnešní noci naprosto skvělý. Včera jsem usínala s hlavou v Gruzii a u holek, protože TO je neopakovatelný a když už TO nemáte, vzpomínky (a srdce) můžou i hořkosladce bolet. A pak přišly a s nimi i satisfakce.

Stály jsme na poušti ve velkém trojúhelníkovém výřezu, který byl součástí kruhu, za nímž v některých místech končil svět (možná to byl velký medovník). Po pravé ruce, skoro na dosah od nás, byl výřez tak trochu slumové Indie. Nalevo pak kousek Egypta s vembloudama pyramidama a vším, co k němu patří. Mezi nimi nekonečně hluboká zaprášená propast a nikde žádné nebe. Indie nám přišla zajímavější, a tak nejdřív tam. Byla čarokrásná i v těch prostých odstínech hnědé. Pak zpět do trojúhelníku a odtamtud do Egypta. Taky asi dobrý. Všude to mělo charakter pouště, ale ne jako třeba Sahary, spíš takový ten americký západ říznutý Pákistánem. Nejvýrazněji si pamatuju Káčiny vlasy v copu, Téřinu zelenou halenku a cígo v ruce a pak velbloudí hlavu, co jsem ji měla pořád u té své... asi jsme se kamarádili. Oba dva jsme měli na hlavě barevný šátek.

střih

Natáčení milostné scény. Intimita těl, drobné polibky na mužská záda a ruce šmejdící všude možně. Neudržel se a prudce mě políbil. A tomu přihlížející a velmi nas*aný Té, který tam byl navíc. Překvapila mě podoba mužovy tváře, když se otočil. Teď už bych ho zase nepoznala.

střih

Vycházím z malého hliněného domu a na okraji skříně sedí obrovská, tak třiceticentimetrová kobylka. Divně se na mě dívá. Když vyjdu ven, začnou na mě ty velký potvory útočit, ale jsou plastový, bílomodrý a trochu s metalízou. Na druhý straně dálkovýho ovládání není nikdo, kdo by tomu udělal přítrž. Naštěstí po jednom plácnutí padaly na zem jako obyčejný český mouchy.

střih

Zima na čepice a tlustý bundy, ledové moře, velké lodě, záliv, občas vykukující tráva, silní chlapi, tuleni a tučnáci. A přitom jsem podle mě pořád tak trochu viděla na tu poušť, na ten trojúhelník.

střih

Měla jsem psa. Myslím, že byl černej, hladkej a měl krásný oči. Smál se.

fragmety. těším se, až se tam zase vrátím.

PS: Přála bych si umět zhmotňovat sny jako ta holčička v Bibliotheque Pascal. Alespoň některé...*

Nad voňavou kávou

2011-04-07T11:51:00.005+02:00

Zamáčknutý budík a pak už jen probuzení na hranici stíhatelnosti. Já nic, ale tělo a oči jasně řekly ne... tak jsem se jim po pár záblescích výčitek (ráda) podřídila a spokojeně si znovu přítáhla peřinu k bradě. Škola se dnes opět nekoná a vůbec, mám s tím životním řádem nejspíš dost problém. A všechno by přitom bylo o tolik jednodušší, kdybych mohla chodit do školy a po městě v pyžamu... No řekněte, neusnadnilo by vám to život? :) Mně dost.

V úterý diskuzní večer s Jiřinou Šiklovou. Moc si jí vážím, ale tak nějak se naplnilo to, čeho jsem se předem obávala. Tématem bylo stáří a jak to napsat, aby to nevyznělo hanlivě... v podstatě to byla i praktická demonstrace stáří. Večer byl dost nesouvislý a převážně vypravěčský, s absencí závěrů... /pro nás v zadní řadě navíc segmentovaný různě hlučnými mrazícími fázemi ledničky s dorty/ Ale témata k zamyšlení se i tak objevila, to se musí nechat, a není od věci si přečíst její teňunkou knihu Matky po e-mailu, kde je mnohé o stáří a mezigenerační solidaritě zpracováno uceleněji a přehledněji.

...na druhou stranu je bezmála obdivuhodné, kolik je v téhle ženě stále energie. Otázkou spíš zůstává, jak s ní naložit.

Když jsem včera usínala u poslechu Tajemného hradu v Karpatech, příběhu lásky až za hrob, přemýšlela jsem o tom, jak je možné, že když se doopravdy zamilujem (tím závratným a dechberoucím způsobem, jak zpívají vševědoucí Nedvědi - dvakrát či třikrát je moc, i jednou je dost, hehe), jak to, že se vše může zase vytratit? Obzvlášť když je taková láska opětovaná stejnou měrou? To vám povím, příliš nechápu, a taky se mi to vůbec nelíbí...

(jako já vím, že on tam kus té velké lásky vždycky zůstane, na věky, ale ten to zpravidla nezachrání)

Káva dopita a na obloze skoro poledne. Ideální čas pro vkročení do nového dne (no sarkasm). Dnes má být až 22°C ve stínu! Tak hurá ven, možná i bez punčošek :).

A jak vy a dlouhoočekáváné jaro...? Co teď čtete a posloucháte či jinak vstřebáváte? :)

...já třeba ptáky... asi je nahraju, abych si je mohla pouštět i v zimě...:)

2011-04-02T17:10:00.003+02:00

Nic už není jak bývalo a mně je z toho i trochu smutno*

Hledám lásku vlásku...

Nějaký dobrovolník? :)

/don´t be shy :)/

Het geluid van gelach in het Nederlands?

2011-04-01T02:34:00.001+02:00

Po těch pár dnech vím, že tam budu moc žít. Rok. Že se snad naučím do toho místa patřit. Uteče to, těžko ale říct jak. Chci nebo ne? Čekají na mě vafle, Hoegaarden, jezera, Pangea, plechové nebe, flámování a smích, prach, smog, štrůdly cyklistů, deky na zahrádkách, malý pokojíček co je skoro výlohou, podivní spolubydlící, spousta dřiny a snad i Syřan (ten hlavně) a Američan. A pak moře Rumunů, Albánců, Italů a vůbec lidí ze všech koutů světa, všichni multilingvní tak, že si asi budu hrát na hluchoněmou (no, hrát...), abych nemusela kápnout božskou a prokázat své lůzrovství.

Mám z toho krapet vítr, ale ten mi určitě rozežene ten pravý, který má v téhle podivné zemi pré, neboť mu v cestě nestojí žádné kopce ani lesy...

/toho se obávám nejvíc, já, děvčátko tak trochu z hor.../

Asi budu hodně poslouchat Nicka Cavea, ale stěžejní je tahle písnička...

...při té budu v e l m i d l o u h o snídávat*

...čím víc času trávím na západě, tím víc se utvrzuji o východě... já ty kořeny jednou najdu...

A za okny prší... nádech. Před chvíli, když jsem šla domů, cítila jsem na kůži teplo a ve vzduchu tu posvátnou předdešťovou vůni... mrúúúú, krása... a když bude pršet i zítra, nebudu muset do rabóty ,).

Uuuuaaaajjjíííííí........... said Tiger :)

2011-03-23T21:46:00.003+01:00

Jaro, přestože ve vzduchu zatím tak krátce, už toho má na kontě letos mnoho. Třeba že mě přepadla neskonalá únava, jako kdyby si u mě odložili všichni ptáci navrátivší se po dlouhé cestě z teplých krajů. A možná že ano. Asi to ale souvisí spíš s tím, že stále sama někde poletuju a také se mi neuvěřitelně rychle a zejména úžasně nepřehledně plní diář (hmmm, právě od toho jsou nejspíš diáře, že? aby lidé měli přehled... tak to u mě taky nefunguje). Navíc se mi tam potulují podiv(uhod)né úkoly, které nevím, jestli zvládnu, a tak jsem z nich občas nervózní. Třeba poznámky typu premiéra, deadline pro přihlášku!!! (je kdy?) nebo nezapomeň Helence koupit hromadu žvýkaček jsou jedny z nich.

Když se nad tím zamyslím, skoro mi přijde, že ten diář mám jen proto, abych měla v čem nervózně listovat a ve škole a všude jinde působila dostatečně organizovaně. A také proto, že je v něm periodická soustava prvků, che :).

Jaro mi také přineslo alergii-na-asi-úplně-všechno a svědění-úplně-všude. A já si vždycky myslela, že na tohle se trpí buď od dětství, nebo vůbec :(. Na kole jsou ty králičí oči a slzy jak hrachy obzvlášť nepraktické... Mimo jiné mi také děsně zreznul řetěz na velocypédu a já moc nevím, co s tím. Tak se ptám, zdatní mužové a šikovné ženy... /oškrabat to asi nejde, že?/ :)

Mnohdy se teď přistihnu, že přemítám... o sobě, o tobě, o tom jak předat aspoň trochu z toho, co vím (či cítím), když nejen poslední dobou tak nerada mluvím... komu vrazit do ruky tu zmrzlinu, co už nemůžu dojíst... o kočičích očích a polohách hlasu... a o spoustě dalších, z podvědomí se vyplavujících střípcích /a po dlouhé době i Střepech/...ale proklatě mi to nejde zachytit do slov...asi to do nich ani nemá být vtisknuto*

Každý rok se v těhlech prvních dnech vracím ve vzpomínkách do Bukurešti. Vonělo tam úplně stejně (nebo spíš naopak?). Je mi záhadou, že se něco dokáže natolik silně zakousnout do mozku. ...ale ještě že tak...:)

Je tu! :)

Fallen, but still optimistic :)

2011-03-13T22:25:00.001+01:00

Dnes jsem si sundala růžové kavárenské brýle a po pádu z velké výšky mi došlo, že některé směny se dají směle přirovnat ke guerillové válce. Kdo by to byl tušil, že zrovna neděle jsou smrtící? Che, já ne. Ale to nejdřív končí kostel a pak přijde moře dalších, kteří jsou líní vařit a na nedělní oběd si dají panini... (úpadek!) Chyběl mi jen granát, který jsem ve fázi vrcholného zoufalství (trvajícího asi 5 hodin) měla sto chutí hodit - s andělským úsměvem na tváři a láskou ke všem bližním v srdci - do lokálu.

Jsou to krvavé peníze a na vás, které jsem přemlouvala, ať za mnou chodíte, se obracím s prosíkem - nechoďte! Už takhle je tam lidí habakuk (fronta na banány pro mě již není abstraktní pojem:) a já nechci ztratit všechny přátelé jen proto, že budou na svůj vysněný drink čekat do alelúja, jelikož hřeším na to, že mi to odpustí :).

/odpustíte, že jo? jestli jo, tak choďte! :)/

Je to jak pár hodin v mixéru a má to něco do sebe, jen je to někdy moc. Třeba dneska. A lepší už to nebude, johoho :)). Možná, že se v létě na zahrádce rituálně upálím, až mi od jisker za patami chytne sukně :).

Další pozitivum je, že jsem po práci schopná se něčím intelektuálně zaobírat. A dokonce se mi chce! K nezaplacení :).

Nicméně v tuhle chvíli už horko těžko zvládám i vybírání nové tapety na iGooglu (děsně důležitá činnost totiž!) a pokleslou úroveň tohoto příspěvku zde radši nebudu rozmazávat vůbec.

krásné snové zachumlání, moji milí... do peřin voňavých jarem, kávou a vyhlídkou cesty :).

tygří bozk*

Pod brněnskými nebi

2011-03-09T23:24:00.002+01:00

Při usínání intenzivně přemýšlím, jaký nejkratší čas mi ráno bude stačit, abych se upravila do stavu spokojenosti sama se sebou a zároveň neprošvihla poslední spoj, kterým budu v práci včas. Po (drahocenné) čtvrthodině nastavím budík a propadám se do naléhavých snů, divočejších než mnohé westerny, které úlevu nepřinášejí.

Tu dum tu důůů, tu dum tu dúúú... první tlápnutí naslepo. Za chvíli ta samá melodie (vstávací par excellence) a opět ten neohrabaný pohyb "rukou kamsi". Pak už jen běh na trase koupelna, kuchyň, pokoj, rychle čaj s mlékem, do chleba alespoň jednou kousnout a s těžkým srdcem ho nechat okorávat na stole. K vypočítanému ideálu daleko, ale co už, klíče klíče klíče!!! a běh na šalinu s nervózním intermezzem v trafice.

Krásně kovanou branou veplout do probouzející se kavárny. Nohy dolů, dvě plonkové kávy, pohladit všechny stoly, začít nahřívat hrnečky...

První pressa a noviny, štamgastský fernet, sem tam nějaké latté a čaj, bábovka... to se nenápadně přelije do etapy kofol, piv, citronád, legránžů, čokolád, toustů a panini... a pak už všichni, všechno, najednou a pokud možno co nejrychleji. O nedbalé eleganci se už dávno mluvit nedá. O půl čtvrté házím ručník do ringu, odfoukávám imaginární ofinu z čela a neumím ani do pěti napočítat.

Ještě o kus později vycházím z kavárny a na tváři mě pořád šimrají odpolední paprsky slunka. Málo co mě umí po zimě pohladit víc... a tak se vydám jen tak bloumat městem, pro kus zeleniny a vůbec, vzduch ~°~°~°~

V kapse první vydělaná dýška. Je to fajn pocit, už vážně dlouho jsem žádné peníze zaslouženě nezískala.

Unavená, ale spokojená... doma dojídajíc oschlý chleba z rána a u toho malinko bádajíc nad létem a podzimem, co mi letos asi přinesou.

A když se mě teď někdo ptá, co dělám, tak jen jediné - netrpělivě čekám na jaro! :)

Totally disappointed

2011-02-28T23:26:00.006+01:00

Masakr. Mám v sobě takovou emoční sekanku, že vůbec netuším, jak ten chumel zpracovat. Přehršel (neobvyklého) vzteku, se kterým si dočista nevím rady. Přicházet o přátele a ideály zároveň bolí tak, že jsem to radši vytěsnila a teď se zas jen divím. Je to hnus...

...to spolu vážně f a m nemůžou být přátelé, aniž by od toho alespoň jeden neočekával lehkovážný (nebo jakýkoliv jiný) sex?

Jak jednoduché vzorce... na poblití.

Konec citových investic.

Je na čase všechno zlé setřást. A začít číst klasiky.

Na světa kraj a ještě o kus dál...

2011-02-23T01:16:00.013+01:00

Ráda jezdím do všech těch ztracených míst á la Slámovy divoké včely. Nejspíš proto, že na takovém místě nežiju (a je to pro mě spíš sociologická sonda), ale možná také proto, že když to vezmu hodně popravdě, v podstatě z podobného kraje pocházím. Vykořeněnost, totální úniky energie, tak trochu prázndé pohledy a fatalismus. Správný punc to má teprve ve chvíli, kdy vše přikryje pořádná mlha.

To bylo v údolí.

* * * * * * * * * * * * *

Teplo, vřelost, smích, praskající krb, výskající mládě, spící chlupáč i pán domu, pruhovaná Zdenč, barevní jeřábi, plstěné planety, neuvěřitelně měkké světlo, inspirace, něha, prorůstání se, kytarová linka, mlsné jazyky, sněhobílá neposkvrněnost, sdílení...

...i v místech
s relativně mělkými kořeny
může být nesmírně krásně*

Brynda

2011-02-14T14:16:00.002+01:00

Už jsem si poštkala nad ztrátou všech svých filmových klenotů, hudby nastřádané nejméně za deset let, psaných výtvorů, milionu materiálů ke všemu možnému i nemožnému a teď začínám narážet na další zádrhel tohoto fatal erroru. Zmizely i všechny věci praktického rázu, jako třeba vytuněné životopisy v různých jazykových mutacích, nejrůznější oficiální dokumenty a podobně. Damn it! Need them, now :/.

Sama sobě, tady a teď, přísahám, že od této chvíle si věci opravdu budu zálohovat a ne o tom jen mluvit a že si pomalu začnu připouštět smrtelnost všech svých ťuťu ajtý komponentů. A taky začnu pracovat na zlepšení své elektrokarmy.

Navíc mně včera utekla čtyři oka a to je zlé, to pletení je pěkně potvorné! Nechápu, jak někdo může na fleru valit jednu čapku za druhou, mě by nevzali ani do chráněné dílny. (neumím to teď ani vypárat :)

Babičky jsou zenové mistryně*

Scénář se učit nejde, protože kdykoliv ho vezmu do ruky, vzpomenu si na páteční výstup s Té a krev se mi vaří v žilách. Na facku!

...když teď tak chodím po městě a dívám se kolem sebe, pořád častěji mě napadá, že je spousta věcí (materiálního rázu), které v životě nepotřebuju nebo je nemám ráda. A vždycky, když mi něco takového přijde na mysl (a že těch nepotřebných záležitostí je), snažím se vymyslet alespoň jednu věc, která mě naopak těší.

První poznatek je, že miluju kvalitní kávu, ale bez čehokoliv s ananasovou příchutí bych se klidně obešla.

Možná si tu po pár letech narýsuju svůj ideální svět (bez ananasu!) :)

Půlnoční chvění

2011-02-07T23:48:00.004+01:00

Geniální týden plný smíchu a hned po návratu opět pocit "odnikud nikam". Ptám se moc často a o to víc se odpovědi nechce. Nevím, netuším kde je to všechno zaseknutý. Napadá mě, že možná kdyby byl můj vnitřní svět třeba jen o polovinu chudší, bylo by všechno nepředstavitelně snazší. No jo, ale to jsou jen domněnky a pořád je tu padesátiprocentní šance, že třeba taky ne. A to by zas byla škoda, vysypat své fantazijní kapsičky jen tak...(...možná se ještě někdy najde ten, kdo se toho všeho tekutého zlata nebude bát dotknout a s láskou ho proplete se svým...:)

Co mě napadá dál je, že bych měla víc myslet na sebe. Zní to asi blbě, možná dost blbě, ale něco na tom bude. Nebo se míň vztahovat k ostatním... ale to už zase brousím v jiných vodách.

Je toho tolik, o čem přemýšlet... asi ale potřebuji pevnější odrazový můstek.

Nebo možná jen mocně obejmout.

(*Hana a její sestry není v tomto rozpoložení vůbec špatný film :)

Bod zlomu

2011-01-28T00:49:00.005+01:00

Rok tygra má na kahánku. Phi mi loni, cestou přes zasněženou a podivně ztichlou chodovskou džungli říkal, že to bude pro všechny tyhle chlupatý pruhovaný bestie těžký čas, zvlášť když jim je nějaký násobek dvanácti. Tak jsme se na sebe s Lunou podívaly, protože v těhlech věcech jsme na tom úplně stejně. Děti už trochu dávného jara.

A ne, vzešel z toho rok tuze krásný :). Perný je svým způsobem každý a tygří nebyl naštěstí nijak extra. I čínsko-vietnamská proroctví se nejspíš občas mohou utnout :).

A třeba se letos dozvím, o čem sní zajíci...*

January - checked!

2011-01-26T00:59:00.009+01:00

* za pět dnů shlédla všech šest dílů Star Wars

* potkala (po takové době, uf!) vlka a vymetla moře brněnských kaváren

* napjatě poslechla celý sedmý díl Harryho Pottera

* vyrobila naušnice, pouzdro na tužky a naučila se plést

* nedostala jednu práci a možná našla brigádu

* podržela pár lidí a naopak
* splichtila první lasagne a druhý dort v životě

* konečně viděla Biblioteque Pascal a snové divadlo

* utříbila si myšlenky, otevřela oči a toužila po létě

* onemocněla a zase se uzdravila
* lovila prstem na mapě a velmi se podivovala
* Belgie nebo Španělsko?

...a na pozadí toho všeho je sedm okýnek z osmi zelených, johou! :)

...a toto - nově objeveno! Klip od Flying Lotus, který je tak moc kýčovitý a bizarní, až ho jeden musí mít rád :)

fss ~ ff ~ fr

2011-01-20T00:05:00.005+01:00

Opět se vše houpe jako při plavbě na zaoceánském parníku. Místy mořská nemoc, kterou střídá chlácholivé kolébání hladivých vln a velrybích hřbetů. Pod tíhou dnů jsem si (zase tak pozdě!) uvědomila, kolik blízkých duší mám v tom svém malém rybníku, a že se vždycky vyloupnou tehdy, když je jich nejvíc třeba, aniž by však dostaly mesáž... je to podivně magický* Až mi z toho běhá mráz po zádech. A krásný, děkuju!

Jinak jsem čím dál tím víc nedisciplinovaná, ale kibicovat sama sebe mě fakt nebaví, takže si to promíjím. Teda jak v čem, ale v těch školních věcech jo, no. Dneska jsem třeba zkusila změnit studijní prostředí a šla jsem do knihovny na fildu :). Udělala jsem stejné nic jako všude jinde, ale hodnotím to pozitivně - přirozené světlo, sympatičtí lidé, krásné knihy o umění, občasné dialogy a tak vůbec. A velmi podnětné prostředí na dělání kravin, kór když se vedle mě (prý nad ruským filmem) rýpala v nose Zu :).

Na druhou stranu, čím míň toho dělám do školy, tím víc můžu číst, snažit se vyrábět nepotřebné věci a oddávat se dlouhým rozhovorům v kavárnách. Spatřuji v tom větší smysl a tak jsme si se svědomím kvit :).

No a hlavní pointa. Včera čelní setkání s MK z Květů. ...Ne, deska nám opravdu nehraje. Jak v čem? No prostě to vůbec, rozumějte, VŮBEC nehraje... Lucie a tak, však si to poslechněte. Hm hm (do vousů), to je divný, ale jo, já vám věřím, desku vám vyměním, poslechnu... já jen že si zatím nikdo nestěžoval. Třeba se lidi bojí, že? No, nebo to taky zatím nikdo neposlouchal... Smích.

Nové věnování, a prý jestli bude špatná i tahle, tak že v tom výrobci opravdu plavou.

Plavou, vážení, plavou. Tak co, máme si jako jediní zákazníci stěžovat dokonce podruhé? :)
(...asi spíš než se ponořit a splynout, že...)

Hodně pod kůží

2011-01-15T18:53:00.002+01:00

Je tomu přesně 365 dní od státnic. Bylo to ďábelské tempo - 4 předměty za 16 dní. Poslední týden tři šoky denně a na snídani slivovice, zažít sedm západů a východů slunce za sebou, spánek od 11.00 do 14.00 a šou mohla pokračovat, olalá! Netuším, jak jsem to ustála. Myslím, že jsem opustila své tělo a pak se do něj dalšího čtvrt roku zase pomalu vracela. Sny této noci se točily kolem církevních otců, trojjedinosti boží a dalších neuchopitelných věcí. (Pamatuji si i sny, které se mi zdály noc před maturitou.) Mocná úzkost, že jestli si něco z toho vytáhnu, můžu hodit ručník do ringu. To bylo v zasněžené Olomouci. Ráno, cestou do školy, to všude děsně klouzalo a my se za chůze učily poslední otázky.

A já jsem tiše spoléhala na to, že štěstí bude při mně, protože jsem večer předtím potkala v podchodu tygra.

Zlatý zkouškový! :)
(s litry kávy a electro swing fever, s volností ducha - nesvatého)

To nevysvětlíš...

2011-01-13T01:31:00.010+01:00

Tyhle noční práce mají něco do sebe. Ticho, tér za oknem, vnitřní ukolébanost, káva, čaj, káva, dech celého města na dlani, zbytek čokolády... a mnohem snazší cesta k zakousnutí se do plastových tlačítek klávesnice. Sice pořád vařím z vody, ale to už se prostě v tomhle případě nezmění. (Tak snad mi to spolknou.)

Taky se mi hrozně líbí, že se můžu jít v pyžamu zmratit na balkón a čumákovat přes temné zahrady do posledních rozsvícených oken. Ještě chvilku vydržet... a ještě malinkou, brrr. A kdybych kouřila, je to asi ještě magičtější.

Dneska se mi po docela dlouhé době zase chce. Ani nevím co konkrétně, ale to není až tak důležité.

Klaply dveře. Takhle pozdě se chodí domů? Jo, možná že jo, když pracujete na jeden a půl úvazku. Hm, tak snad mě to nikdy nepotká. Not devoted.

Ty jo, a tahle písnička... přes den nemá cenu, ale v noci mě baví. Vždycky mě tak nějak rozněžnilo to intro. A vlatně celkově, je v tom taková hezká naléhavost a přitom jemnost. Jako když dostanete pusu za ucho od někoho hodně vysokýho...

ps: a to boa, co je v tom klipu, to bych si teď moc ráda pohladila

Pod dekou

2011-01-11T18:51:00.003+01:00

Taky je vám u doktora vždycky tak trapně? Popisovat barvu hlenu, co vám odkud teče a neteče, vymýšlet, jestli máte teplotu a jakou (což se blbě určuje, když nemáte teploměr) a prostě automaticky poskytnout spoustu divných, nechutných a navíc osobních informací jen tak, z fleku. No mě to teda problémy dělá dost. Kór když vím, že mi blbě je, nicméně jestli mám teplotu prostě nevím, asi jo, řeknu, takže hned od začátku vypadám jak simulant a péče se nekoná. Tentokrát jsem se už i trochu osmělila a řekla, že se poslední rok pravidelně dusím. Nic. Stroze vydat recept, a ty tečky (bez pohledu na moje ruce), tak to vám asi slečno něco chybí (no neke!!), nashle. A než se naděju, stojím za dveřma a jako v mrákotách slyším říkat sama sebe, že může jít další. Tak nic, třeba někdy jindy, až nebudem soplit úplně všichni. Aspoň že v čekárně byla předtím docela zábava.

Tak zase čaj s citrónem, jehož chuť stejně necítím, ani ničeho jinýho, a přemlouvání sama sebe, ať do té školy něco dělám, že zas tak blbě mi není. V tu chvíli je a fest :). Demotivace je maximální. No co už. Tak jaký doporučujete při této příležitosti film? :)

(btw. včera jsem se dívala na Co žere Gilberta Grapea - DiCaprio si to dal vážně bravurně!)

Zatím to vidím na Star Wars II, ať potěším Zuz a naplním zimní kvóty.

Já se jdu zababušit... A jak souladíte s novým rokem vy, drazí? :)

Not only winter inspiration, but...:)

2011-01-11T00:51:00.001+01:00

...konečně jsem udělala pár změn, ke kterým jsem se do-šťou-chá-va-la už ták dlouho. Některé z nich jsou vnitřní a poznáte je až časem. Snad :). Nicméně jak je vidno, proběhly i změny vnější a jsem s nimi tedy dost spokojená :). Zimní čarokrásnost... ačkoliv se obávám, že při mé zdejší "aktivitě" tu bude ještě v létě. A proč ne :). Začínám tedy křehce, tak jako se třpytí sníh a plavou labutě...

*svanur~snjór~þögn~ljós*

s křížkem Po Funuse ~ 2011

2011-01-08T19:06:00.005+01:00

Se zpožděním, za které by se nemusely stydět ani České dráhy, ale řekla jsem si, že lepší pozdě než vůbec...:)

Tak ať je takový, jaký si jen přejete! :)

bozk*

Pod svícnem za tmy*

2010-12-05T14:13:00.005+01:00

Včerejší večer na Traubce měl něco do sebe. Něco dost... Bylo to sbližování se s nejdražším(i), kupodivu tak vzácné... A taky dvě sekvence, které se mi zavrtaly pod kůži.

První pravda a nic než pravda ke mně přišla ve chvíli, kdy jsem na záchodě s příběhem měla možnost vyslechnout vše, o čem se diskutovalo na baru... a na výrok, že "Facebook je sociální síť plná asociálů.", nešlo jinak než souhlasně spláchnout...:)

...f..í...í...í...

...p...o...t...é...

...dlouho nic...

...až...

...moment // mžik // oka-mžik a jeho křehkost obsažená v odrazu zlatých stínů od stínidla staré lampy a slovech: "Až budu umírat, budu plakat..."

...f...o...u...k...

*

Jak uchopit vlastní ruku....

2010-11-28T14:58:00.004+01:00

Nějakou dobu jsem se teď snažila kreslit, ale nešlo to, zoufale to nešlo... Ruka úplně ztuhlá, fantazie nic nekouzlila, byl to boj na všech frontách... a dneska mi to u snídaně a psaní deníku asi došlo. Já kreslit neumím. Já bych to CHTĚLA umět, ale neumím... a tak to rvu skoro přes mrtvoly a vlastně to neplodí nic dobrého.

Ale uvědomila jsem si také další věc, a to jak jsem hrozně zanedbávala psaní... slova... ne že by mi to šlo nějak extra, ale jde mi to určitě lépe než kreslení a je v tom pro mě něco mnohem přirozenějšího... Hledám teď slova, dlouho, přemítám, škrtám, ale dává mi to smysl a přináší mi to neuvěřitelnou úlevu... což je teď víc jak potřeba.

Je to fajn uvědomění...:)

A co vy, skřítci, co vás těší...?:)

2010-11-02T10:43:00.002+01:00

Tesco u hlaváku v neděli v sedm večer = Mekka všech brněnských umělců, (pseudo)intelektuálů a looserů. Jděte se podívat. Dějí se tam věci!

Mythomania

2010-10-04T02:54:00.008+02:00

Tak jo, dohnala mě k tomu nemoc, protože už opravdu nevím, co mám takhle ve tři ráno dělat... když si lehnu, dusím se, když si sednu, dusím se míň... a i to mi stačí víc než dost. Pekla. Je to v řiti, vžďyt já jsem pořád nemocná... Zajímalo by mě, kde je zakopaný pes, a hodlám to odhalit. Psyché jedno vykutálený... a vůbec, jsem fakt jak invalida, to je konec. Stydim se.

No a co jinak...

Po hrozně dlouhé době nejsem nachystaná na podzim. Jak ho miluju, tak letos ho nějak nejsem schopná vstřebat. Kavkaz byl prostoupený sluncem a tady už chlad zalézá pod kabátek... ujíždím tomu na kole, ale ne vždy se úplně zadaří.

Ale mám skvělé nové staré kolo Rex Super a zatím nám to spolu šlape jedna báseň (ťuk ťuk - tuk). A taky osobního kolového servismana, který je snem každého diletantského cyklisty takže co víc si v tomto směru přát :).

Ty jo, ono ani to psaní na moc dlouho nevydrží...

No bylo by o čem, ale to už by zase byl moc velký šupec na takovou pozdní hodinu...:)

2010-09-16T14:29:00.003+02:00

Už nikdy se nebudu znovu dívat na Kmotra... Ještě nikdy mi nebylo tak smutno z toho, že zemřela hromada mafiánů :((((.

Ego collision

2010-08-15T14:00:00.002+02:00

Kofola, pivo, pivo, další pivo, víno... a pak řešit život. Myslím, že nejsem jediný lůzr, kterému se takhle občas "zadaří", ale štve mě, že jím v tomhle směru vůbec jsem... Samozřejmě chytrá jak rádio, ředitelka vesmíru, pusu prořízlou že by člověk konce nenašel a ráno jenom jedna velká černá díra a marné lepení střepů...
Neřekla jsem, co jsem chtěla. Neudělala jsem, co bych ráda udělala. Takže se bojím, co jsem vlastně celou dobu říkala a dělala (ale nekousala!)... jen vím, že jsem měla hodně velkých věcí na srdci i na jazyku, ale nikdy jsem je nedořekla. Protože jsem srab. Bojím se. Proklatě se bojím.
Snad jsem neublížila...*to je jediné, co si upřímně přeji*
Ale asi se mi i trochu ulevilo... už alespoň vím, že je to opravdu na vodě. Lepší, než to jen tušit.

***

Ve středu na cestu. Těším se. Teď už nemám pocit, že mi tam pukne srdce (i když třeba zrovna ano) a myslím si, že to bude dobré. Neutíkám, uf. Naopak, otvírám se... fjuuu, tak ještě na tom trochu zapracovat:). Měsíc je docela dobrá doba na to, abych si to v sobě ujasnila. I když včera jsem rozhodným hlasem tvrdila, že v tom jasno mám:)).

**

Asi bych si zase měla najít práci:)).

*

(!!!)

2010-08-13T12:53:00.003+02:00

V průběhu mého pětiminutového posezení na schodech před Vágnerem (za účelem nandání nových ušátek na sluchátka a poslechu pouličního šumu a hudby) za mnou došel dědánek, který se mě velmi mile a zúčastněne optal, jestli na něco vybírám. Tak nad tím už bych se měla zamyslet!

Ukrajina, co zase nebyla

2010-08-11T08:43:00.003+02:00

Protože je asi prokletá. Ale tak co už. Seřízli jsme směr a na čtyři dny se vypravili do Podyjí. Chvílema pocit jak v Itálii, Chorvatsku. Krásně to tam vonělo, šňuf*

...rozvodněná Dyje, zelené lesy, bílé skály, dotyk minulosti, výborná rulanda na Šobesu, špendlíky&ringle, Podmolí - Lukov - Čížov = *, houbové plantáže, srny přicházející s úsvitem, ostnatý drát, lážo plážo ukazatele... a hlavně UNO!!:))

2010-08-05T14:49:00.003+02:00

Na jazyku chuť Polárky z dětství a po tváři bruslí paprsky světla prosvítající mezi větvemi mohutných platanů... někdy je i kocovina víc než vlídná*

2010-07-29T21:53:00.002+02:00

Když srdce bolí, tak prostě bolí...

...ale lepší než necítit nic *

LFŠ + Bregovič = ...

2010-07-29T11:47:00.006+02:00

...nekonečně hluboký pocit souznění a blízkosti / obnovení lásky k Filmu / první telepatický rozhovor v životě(!) / tvořivé tlapky / smích a spánek / presso / radost / inspirace / vlny / nohy / punčochy / sukně / moc moc smíchu / prořízlé pusy / hloubání / zajíc a koza /únava / hovory - krátké - dlouhé - hluboké - více či méně srozumitelné / hebkost červených křesel / !!! / propálená taška / Gott - is not Go(o)d / ujetý vlak / implodovaná sluchátka / letiště v kupé / poznání, že ranní Brno se velmi podobá rannímu New Yorku...

velmi intenzivní pocit štěstí...*

2010-07-23T11:00:00.003+02:00

Mám pocit, že lidi moc soudí. Všechno, všechny. A to je ten problém. To se pak člověku ani moc mluvit nechce...

Jenže pak se taky ptám, proč je tak málo lidí, kteří umí mlčet? Chybí mi někdo takový, chybí... kdo by se pořád neptal, nehodnotil... a prostě by tomu dal čas*

...::Part Three::...

2010-07-12T13:26:00.000+02:00

...and essential song of my life!

...::Part Two::...

2010-07-12T12:47:00.004+02:00

This summer I found my tiger. And another pieces of my soul…

T(h)ree ways ...::Part One::...

2010-07-12T12:36:00.003+02:00

Je to vždycky jak rána z čistého nebe. Přijdou dny, které jsou tak silné, že se na to vlastně ani nedá připravit. O to dýl se pak vše vstřebává. Ještě pořád jsem hlavou v židovské čtvrti, v kafírně poslouchám rozhovory a sleduji kolemjdoucí, tančím, svádím urputný boj s krokodýlem a s dalším zvířetem, se svými plavkami, sama se sebou.

A bylo to překrásné*

Akorát srdce se mi sevřelo a je to pocit jak magma obalené tenkou dírkovanou fólií… Snaží se to udržet pod pokličkou, ale vždycky se nějaká ta skulina najde a kus se prodere ven… A pak se kolotoč roztočí ještě rychleji.

Mám pocit blízkosti, které však brání několik berlínských zdí a špetka ega.

Ve svém vlastním strachu a úzkosti se sama zaháním do kouta. Je to šílené. A to je ta druhá strana mince – momenty, kdy všechno přestává dávat smysl. Jsem naivní, hrozně naivní, a pořád si myslím, že když někdo cítí, že by měl být s někým druhým, že by opravdu měl, cítí to tak i ten druhý… ale on necítí. A tak by to přeci nemělo být…

Co s tou vší energií, aby neubližovala ani mě, ani nikomu jinému?

Snažím se ji přetransformovat, třeba teď do slov, ale to je jen na chvíli…

…utéct se před tím nedá, tak snad najdu ten cíl, ke kterému ji nasměrovat.

Je to zkouška, hra, už ne jen tunel. A to je dobře:).

Je to děsná mela.

Myslím, že na lidi, kteří mě moc neznají, působím labilně. Nedivím se, opravdu teď asi jsem. Tak to tak holt berte:).

Myslím, že to všichni chápete*

2010-06-27T23:34:00.001+02:00

Jen ještě nevím, jak to uchopím :))))

2010-06-27T23:21:00.005+02:00

Děcka, to je zmatek... fjuuuuu, a rozmotávat to budu asi zapeklitě dlouho... uuuaaajjjííííííí, tygr se zase probudil!!!

A Laura se svou tygřicí kráčejí po chodníku...

voní káva...

...jo, tohle musím zkusit!:)

Půjdu do toho

Eyes wide open...

2010-06-13T16:22:00.002+02:00

Brno... Brno je fajné:). Zejména teď, když je ochlazené tou včerejší obrovskou bouřkou... až jsem se trochu bála, aby mě to neodfouklo s celým naším pokojíčkem... Tak jsem ho dnes poklidila, že kdyby to přišlo zase a doopravdy nás to odfóklo, tak ať z toho aspoň nemáme ostudu, až poletíme v té krabičce nebem někam do neznáma...:).

Objevila jsem člověka s neuvěřitelně krásně hravou duší... už dlouho nezažitý pocit souznění... mruuu.....:).

Těším se... jednoduše se těším :).

Ordinary day

2010-06-03T10:05:00.001+02:00

Včera jsem si na kalhoty přilepila nažehlovací záplatu vteřinovým lepidlem. Tomu říkám hospodyňka jak má být! A pak že se ztratím, tse :)).

Therapy

2010-06-01T23:39:00.003+02:00

Milióny myšlenek...

první... jaro v Ústí voní JINAK. Ráda se do té vůně vracím... rozjitřuje vzpomínky*

dvě... zase jsem se nechala nachytat a udělat ze sebe grandiózního obětního berana... že já jsem tak blbá... ale bohužel musím konstatovat, že jsem. A důvěřivá. Proč jsou někteří lidé takoví idioti? A proč je musím mít ve svym životě?!? Vraťte mě někdo na tu planetu, odkud jste mě sem přivezli, prosím...

tři... Verunka hrozně úpěnlivě píše diplomku, bobek... soucítím s ní, ale i u toho psaní je krásná:).

osm... Kam v létě když ještě pořád nevím, kdy jsou ty Kozy?

dvacet tři... pojedu kamkoliv...

čtyřicet dva... naučila jsem se skládat origami... ehm, trochu:).

sto šedesát pět... už přes týden jsem brutálně nasr*** a ne a ne to odejít. A ani si to nemůžu pořádně vybít, to je nespravedlivý! Hrozně nespravedlivý...

blablabla... zítra Ondra v Alterně:)

pět set osmdesát sedm... brzy Olomouc!!:)

do tolika už neumím... chci obalit svoji duši do červeného saténu a uložit ji do prohlubně k někomu, kdo jí bude rozumět a bude ji hodně hladit... na oplátku přijmu tu jeho*

milión, fouk*

Kdyby byly v potoce ryby...

2010-05-23T23:44:00.001+02:00

Je fascinující, jak se někdy zároveň se smutkem dokáže i ulevit. I když asi jen chvilkově:(. fjuuuuu..... nádech výdech.

Měla bych dát všemu tomu neřádu konečně řád...

začínám.

...nebyla bych zmatená jak lesní včela*

opatrný návrat z džungle...

2010-05-09T11:58:00.006+02:00

Už jsem úplně zapomněla psát. Myslím, že za to může moje lenost, předchozí práce a také ten prostý fejsbuk - napsat jednu větu není zas taková věda. Ale napsat tři, aby to mělo hlavu a patu, tak nad tím já už musím přemýšlet...

Pořád víc a víc si uvědomuju, kolik je v mém životě lidí, které mám moc ráda (a za něž jsem moc ráda)... ale když na to dojde, totálně selhávám. Dalo by se říct, že můj hard disk je zcela zaplněn. A já sama rozparcelovaná mezi nezanedbatelný počet lidí... Je to divný stav. V jednu chvíli jsem už měla pocit, že žiju skrze příběhy druhých a bylo to moc. Jako bych nechala rozplynout svoji vlastní identitu... (::úplně vidím, jak by to šlo zfilmovat... teda jen obraz::) Na druhou stranu, já neumím žít bez lidí... vždyť i vlci běhají ve smečkách. Hledám b-a-l-a-n-c při chůzi po laně... a lepím střepy svého ega.

...přikrčená koukám z poza houští, příště se možná odvážím dál a snad i veseleji...:)

kolik trnů se vejde za nehet

2010-02-09T00:22:00.004+01:00

Myslela jsem že koně jako každý večer klopí hlavy v úzkých ulicích Prahy a mezitím... jen podpadky hlučnější než osm kopyt. Dunění zarážející hřebíky do té nejposlednější chlopně jinak zející bezbřehou prázdnotou... a mimo choulení se do sebe není úniku

...musí to mít konce, a jestli ne, rozpůlí mě hrany dne a noci vedví...

diamantovým hrotem*

přání víc jak zbožné...

2010-01-25T21:21:00.003+01:00

... jest venkov, příroda, hory... cokoliv, a k tomu jen trochu, malinko tepla a slunce...*

Nebo fakt už jenom hibernace.

Hvězdy z Malého Berlína před závěrečným defilé

2010-01-02T22:05:00.006+01:00

Zlaté kopce z medu, hromady učení a chřipkou oslabené tělo i mysl = kijákovo a tygrovo úsilí o pokoření Hradu...

Nicméně plány a realita nám moc neštymujou... jako obvykle:)

Pořád na cestě...

2009-12-06T22:52:00.004+01:00

Bakalářka odevzdaná, tlesky tlesk. Sice jsem věděla, proč jsem se do ní bála po svázání podívat (nakonec jsem to nenechavě udělala, ale neměla jsem, neměla...), chyb tam je jak maku, jenže na to už prostě nezbývaly síly. I tak jsem na sebe docela pyšná. Byl to boj na úrovni minut a zároveň o zachování vnitřní integrity a psychického zdraví :).

Vedle postele mi zakempovaly nepřehledné hromady učení, které už jsem dneska dokonce vzala do rukou v dobré vůli, že je roztřídím. Ani náhodou. Akorát mě chytla depka, že se to všechno budu učit už postopadesátépáté a navíc nemám otázky do teoly (to jsem zas jednou něco půjčila aniž bych se toho chtěla zbavit...), která bude největší oříšek. Krebs mě definitivně dožral, ignorant, takže s tím končím, ať si to v kempu žije vlastním životem, máma vám dává pré.

Pořád mě nepřechází touha odjet... já se té roční Kanady nevzdám :).

Ale asi bych předtím měla dotáhnout do konce ten svůj slavný projekt, joj *

Jakpak se máte, moudivláčci...? bozk *

2009-10-24T23:35:00.000+02:00

Láhve od vína mi dnes vyprávějí příběhy.

Puk *

A pak se zase zamyslí...

A few advices how to commit a successfull suicide

2009-10-11T12:55:00.001+02:00

Harold and Muade... recenze v 70. letech tvrdily, že tenhle film je vtipný asi tak jako když vyhoří sirotčinec... já osobně ale neznám lepší film o sebevraždách, který by mi vždycky zaručeně zvedl náladu :))).

Podzim...

2009-09-24T21:06:00.007+02:00

Je to divné, touhle dobou jsem vždycky zasedala do nějaké školní lavice, abych byla ještě chytřejší... a teď, když tomu tak poprvé není, se cítím prazvláštně. Asi jako když mi po půl roce sundali rovnátka a já měla ještě další dva roky pocit, že mi pořád něco chybí...

Dneska, když do mě někdo popáté strčil a klasicky se neobtěžoval omluvit, jsem se vztekala nad tím, jak jsou lidi hrubí a dostala jsem se až do stádia, že mě všichni serou. Pak jsem si uvědomila, že to asi není nejlepší, ale že fakt nevím, jak proti téhle natvrdlosti bojovat, už jsem na to vynaložila spoustu sil. Vůbec, v tomhle té Praze ani za mák nerozumím... Přemýšlím o vandalské samolepkové kampani :).

Před rokem Dead Valley, před týdnem Slovensko, kde budu za půl roku, za rok...?

...hledám někoho na cesty, delší cesty...

Zn. Stan mám ,)

yummy yummy

2009-09-03T08:31:00.004+02:00

V úterý jsem poprvé v životě podusila/upakla rýži v troubě a byla vý-bor-ná!! :)) Jsem na sebe fakt hodně pyšná ,)).

Jinak s Kroupovic statky, které mi byly obřadně předány, se dějí věru zajímavé věci. Poprvé v životě jsem pochopila proč vzniklo označení brambor A, B, C,... Když jsem si udělala kaši z těch, které rozhodně na kaši vnitřně nastavené nebyly... zlatý pytlíky! Ale snědla jsem to, žaludek byl na několik hodin zacementován :). Ale dobré poučené pro příště, již snad nedojde k takto laickému znehodnocení tak luxusního zboží :).
Syrečky... ty už odešly vlastní cestou, kucí... ale daly by se vystopovat :)).
Cibule a česněk jsou peklo, vypaluju červa o sto šest, oči také :).
Roláda is still alive!! Unbeliable...
Med... mruuuuu.............. :)
Příště se těším ještě na slivovici :))).

A o víkendu naše klasické olomoucké obžeství, chuchuuu, to zas budou bříška spokojená ,)).

Ale důlěžité je hlavně to s rýží! :)

peach - plum - pear

2009-08-24T22:00:00.003+02:00

Taková pěkná hra světel, citlivá... to byly poslední dny. Dozvuky se ještě přelévají po zdech, občas i přese mě... spokojeně si zapředu a cítím to teplo.
Byly to takové malé momenty, přesně jak jednotlivá políčka na negativu... cvak. A pak si to zrychleně promítat na zeď, cvak cvak cvak cvak... Mohla bych to dát všechno za sebe a smát se, usmívat se, podivovat se. Tolik neočekávaných, ale zejména neočekávané blízkých setkání v jednom dni jsem už dlouho nezažila. Trochu se snažím nahlodat svoji podezíravost a připustit si, že i v Praze jsou moc fajn lidé. Ale je zajímavé, že se víceméně potkáváme mimo Prahu.
Krista má nekonečnou pravdu, Praha smrdí. A dost.

Jako nejlepší tanečníci disco jsme to pak rozbalili při koncertě kapely, jež zpívá jazykem nikdy nevzniknuvšího národa. Ale je dobré, že ten nikdy nevzniknuvší národ zná disco, to se cení.

Taky jsem si málem vzala psa. Ale nevzala, asi jsem se mu znelíbila že jsem byla moc přísná. Tak přemýšlím, jestli občas nejsem moc hysterická. Bohužel se bojím, že ano.

A přemýšlím i nad dalšími věcmi... konečně se z jistého úhlu pohledu začínám tak trochu sžívat s některými stránkami mého pobývání v Praze, pořád je ale ještě co ladit. Třeba nezajíždět s kolem do tramvajových kolejí... věc na oko povrchní, ale nenechte se zmýlit.

Hrozně mě mrzí, že jsem nebyla na Radiohead. Jsem to ale hlupec, ojojooooj! A asi tu bude Bregovič. V září. A já tu nebudu. To už radši ani nekomentuju.

Bachtale!

After one month in Prague

2009-08-06T12:47:00.005+02:00

Mám první práci ve svém životě, stejně tak poprvé svůj vlastní pokoj, ale pořád se mě drží neskonalá touha odjet. Španělsko, Portugalsko, Itálie... Erasme, buď můj! Nejdřív bych ale měla dodělat bakaláře a dostat se na magistra, no...:). A Kavkaz... ooo, ty sny, kéž stojí při mě :).

Přemýšlím, jestli jsem se trochu předčasně nezajela do nějakých podivných struktur...

Ale lůzr jsem pořád stejný, takže o sebe zase takový strach nemám :)).

Třeba včera... jedu do Berouna dělat rozhovor. Přesně v ten moment, kdy mám můj vlak vyjíždět z Prahy, akorát tak abych v Berouně měla dost času, vykolejí panťák v Řevnicích. No, a už to jenom naskakuje... 10, 20, 30 minut... tuhne mi úsměv.
Do Berouna se doplazíme v jednu (cestou mi dělají společnost rozverní ajzboňáci), takže makám na úřad, bloudím, dojdu tam zpocená jako čuňa... Paní ředitelka mě poměrně mile přivítá, přehlíží jak ze mě lije, ale řekne mi, že se to trochu komplikuje, bo je dneska vykradli... No nic, říkám si, snad za to nemůžu, ani za ten vlak... Pak mě pošle za ochotnými úředníky, abych je vyzpovídala... když chci po hodině vypnout nahrávadlo, zjistím, že to ani nemusím dělat, protože se vyplo už dávno... v jeden den třetí mdloby. Občas se mi hlavou mihnou slova jako profesionalita a pak hodně nadávek na mojí adresu...
Rezignovaně se tedy vydám na nádraží, přejdu most, stejný jako jsem přecházela cestou z nádraží... a nádraží nikde. Jen cedulka která ukazuje na druhou stranu řeky. Tak to už je moc.
Nakonec se mi podaří chytnout nějaký zpožděný vlak, což je dobře, protože další radši zrušili, a já si to šinu do Prahy průměrnou rychlostí 15 km/h, ale už mi to bylo fakt úplně jedno.
Jestli já se nehrnu někam, kam nemám... měla bych se nad tím zamyslet.

Mimo jiné se snažím objevovat Prahu a je to dost intenzivní. Zatím jsem z toho trochu rozpačitá... a jo, fňukám po Moravě. Je to tvrdý a tak trochu kdo z koho...

Tak snad to vyhraju! :)

2009-07-03T01:57:00.001+02:00

Pátek je již dnes!

Před pátkem

2009-06-30T15:40:00.005+02:00

Sedím v Bárce, nahrávám fotky z dnů uplynulých a přemýšlím u toho o dnech budoucích. Možná to má svojí logiku, možná ne. Rozhodně to docela dobře podtrhává vytí Iggyho Popa. Já sama se cítím dost nelogicky. Jako ostatně vždycky.

A taky nechápu, proč se jednotlivé účty Googlu tak nesnáší. Komplikuje mi to život...

Jaký to má asi všechno význam? :)

2009-05-03T11:54:00.007+02:00

Dnes mi nad ránem přišla esemeska od Kačky s textem: "Ahoj tygre, neuhadnes, kde si davame pivko? na sv. helene v banatu :)" To bych teda vážne neuhodla, když chtěli jet do Íránu :). A vyplývá z toho jen jedno ponaučení - můžete plánovat jak chcete, pročítat průvodce po těch nejexotičtějších zemích a pak se stejně ukáže, že všechy cesty vedou na Banát... a není to náhoda :).

Já jsem tady taky jak na trní, pořád se jen někoho ptám, kam jede a kdy tam jede, proč tam jede a jak tam jede a neustále se snažím k někomu "nenápadně" přibalit do batohu :). Problém je v tom, že on zrovna teď moc nikdo nikam nejede (odpovědí mi nejčastěji bývá lehce smutné povzdychnutí doprovázené velmi prostou větou: "Nikam.") a když už někdo někam jede, tak alespoň na tři roky a pro mě by to ještě znamenalo přeplavávat oceán, protože na letenku mám našetřeno přesně 0 peněz ve všech světových měnách :). Ale já tomu nepřestávám věřit. Jen mi teď dost vrtá hlavou jedna pasáž z Cest na Sibiř:

Jévočka poslouchala a nakonec se zeptala, v jakém jsem znamení.
"Jsem beran," povídám.
"Tak to je jasný," řekla na to.
Okamžitě mě dožrala. To mám moc rád, tyhle lidi, kteří znají člověka pár minut, zeptají se na jeho znamení a pak začnou trousit takové ty poznámky jako: "Aha! No jo... Přesně to jsem si myselel. Tak to je jasný. Úplně jasný. Teď tomu rozumím." Dají se pronášet buď s úsměvem a chápavou intonací, nebo až varovně, podle chuti a okolností.
"Co je tu jasnýho?" vztekal jsem se.
"No že jsi beran," řekla Jévočka. "Když Tě to popadne, tak někam běžíš, něvíš kam ani proč, potom se zastavíš a přemýšlíš, kde to jsi a co tam pohledáváš."
Tím byla s rozborem mé povahy hotova.

...něco uvnitř mě je neoblomně přesvědčeno, že jsem na těhlech pár vět taky nenarazila náhoudou...

Tož uvidíme :).

2009-04-16T11:36:00.003+02:00

Drazí, tož jsem v Praze! :) Pravděpodobně mě tu najdete zhruba do konce května, tudíž... kdo má zájem o jedinečné cirkusácké setkání, nechť volá, píše, posílá holuby či zpívá nám pod oknem písně všelijaké... Radost z mé strany zaručena :)*.

A taky Vám všem přeji nádherné a blažené jaro, lalala...:)

Ucaprtané tygří zanechává stopu...

2009-04-03T00:15:00.004+02:00

Cítím, že je ve mně teď nashromážděno tolik pocitů, až mi to nedovoluje se nikterak písemně (a někdy ani slovně) vyjadřovat. Zároveň mě děsí nevědomost spojená s tím co se stane, až se ta teňunká přehrada protrhne a všechno se to jako teplá polévka rozlije a rozprostře po okolí... Jaká barva asi bude převládat?

Ha!

2009-03-06T19:20:00.004+01:00

Už jsem pochopila, v jakých momentech život začíná dávat smysl. Teď se o ně snažím :).

A pořád si musím zpívat tu stozvířecí trubku... tjůůůůů důd-n-důdudůůůů...:)))

A slečna si dá? Tu topinku s česnekem za 9 korun, prosím...

2009-03-03T19:58:00.011+01:00

Blahořečila jsem FSS, jak jsou tam rozumní a hodní, že chcou za každou přihlášku jen 250,-... než se ukázalo, že mám dát dalších 800,- za SCIO testy, které jsou tak brutální, že po otevření ukázkové verze z roku 2001 mě chytne depka nejmíň na 3 dny. Takže opak je pravdou - na FSS jsou pěkně vyčůraní a ještě k tomu zlí, když dávají tak hnusně těžký přijímačky, které můžou napsat jen lidi, se kterýma se radši moc nebavím, bo se vedle nich cítím jak dežo. I já holka nešťastná, to jsem se zase jednou chvíli cítila chytrá... chjo chjo. A kdybych si chtěla zvýšit šance, tak si musím koupit alespoň ty nejlevnější výukové materiály co za něco stojí... a taky stojí dalších 600,-. Mám pocit, že bych se měla začít soustředit na vnitřní metamorfózu jídla na něco hodnotnějšího než doposud...

Tak se mně z toho udělalo mdlo, že jsem šla za paní doktorkou, která je sice úplně k ničemu, ale naštěstí mě poslala k jiné paní doktorce, která už je naopak co k čemu. Při slově punkce jsem se nejdřív málem skácela ze židle, pak narychlo zmapovala, kde mám kabát a kde jsou dveře, a po dořeknutí nebude nutná jsem si jen hlasitě odfoukla. "Nicméně jinak než antibiotikama to nepůjde. Tak na 10 dnů. A kapky. A toto. A berte to blablablabla... (syndrom Mannyho a malého mužíčka ve vlasech)." Na ŽÁDNÝ ALKOHOL mě ještě pečlivě upozornila lékárnice. Jak to, sakra, vytušila...? Nevím. Ale ještě ze mě, i po téhle větě, zvládla vytáhnout 400,-.

No jo, zdraví a vzdělání - ty nejlepší investice co se jednou vrátí...:)))

Fly as high as possible... and beyond

2009-02-17T23:43:00.001+01:00

...Beyond the horizon of the place we lived when we were young
In a world of magnets and miracles
Our thoughts strayed constantly and without boundary
The ringing of the division bell had begun
Along the Long Road and on down the causeway
Do they still meet there by the cut
There was a ragged band that followed our footsteps
Running before time took our dreams away
Leaving the myriad small creatures trying to tie us to the ground
To a life consumed by slow decay...

2009-02-09T20:51:00.009+01:00

Zbrojnice v 9 večer je charakteristická tím, že každý už kouká úplně někam jinam než do knížky nebo do zářícího monitoru. Někteří čtou noviny, jiní bez okolků šlofíkují, zbytek čumákuje po procházejících zbytcích. Ti prozíraví a moudří šli již dávno domů. Smrdí to tu dychtivostí zachytit ještě něco málo mizivé moudrosti než to tu pohltí tma. Všude samé oko naznačující "za chvíli zavírají, pojďme někam na pivo". Ale k tomu se tu nikdo nikdy neodhodlá.

A já čekám na Alžbětku. Kde je ta holka jedna?

Hlavně ne písničku, jen to ne...

2009-02-08T16:24:00.003+01:00

Jak mám přesvědčit sama sebe, že se mi ta bakalářka chce psát, když se mi ve skutečnosti ani malinko nechce? Uuuuuíííííííííí..........

Poraďte...

A táhne mě to domů, nejvíc, pro foťák, ale ten Aussig je tak z ruky... koho to napadlo položit jej tak na sever?

Tak takhle píšu seminárku :)

2009-02-05T01:53:00.015+01:00

Tohle sfouknu levou zadní, říkam si...

...leč po chvíli si uvědomím, že vím zase kulo hulo!

Tož snažím se snažím, napínám mozek o sto šest!!

Jak je ovšem vidno, výsledek je naprosto opačný!

Brumbly brumbly, co teď s tím, honí se mi hlavou...?

Ale to by bylo, abych já na něco nepřišla!! Muhehe!!! :)))

Je na čase...

2009-01-28T23:17:00.009+01:00

...znovu začít hledat slova, která se po dvěstědvacátédruhé rozkutálela, hops hops hops... Lovit lov it vit je... je je je e... v ozvěně srdečních záchvěvů... v pleteni těla a duše... v kuklách nedozrálých pocitů.

...zase začít cítit a tím se pomalu dopracovávat ke slovům a jejich obsahu.

...vydat se na cestu * Která má cíl...

...přečíst si Idiota.

...myslet!

...a přestat si lhát do kapsičky.

...být*

Další den Velké "L"

2009-01-28T16:20:00.012+01:00

Chtěla jsem začít už včera, ale dobře, kdo by si nedal po tom všem alespoň jeden den oddych. Kór když mě přepadla taková divná nedospaná kocovina. Tentokrát naštěstí bez viny. Juch.
Tak ale dneska že už se do toho pořádně opřu, slíbím sama sobě. Žádný zevlung... S bakalářkou jsem minimálně tak dva měsíce pozadu (název, aspoň název by to chtělo!) a se všemi milionkrát důležitějšími věcmi... no comment. Jenže...
Probuzení o půl jedenácté - no nic moc, pomyslela jsem si, ale ještě to není ztracené. Pak jsem zjistila, že zrovna dneska je knihovna bez vysvětlení zavřená, takže tjumtudúdú, Smékala nenapíšu. Tož si jdu na chvíli spravit náladu za Švadlou a taky konečně uskutečnit výměnu letních střípků. Vsjo chorošo :).
Když se tedy vítězně dohrabu do Zbrojky, je 13:48. Ale pozor, lišácky nám tu změnili připojení k internetu, takže... to nebudu radši ani popisovat. Stačí říct, že mi ta instalace zabrala skoro 3(!!) hodiny. Jsem vážně loser všech loserů (normálně to zabere tak... 7 minut?). A už je skoro 5, děckám za chvíli začíná pěkně odporné kolokvium z politiky, tak mně to zas nejde začít, bo na ně musím myslet a držet jim palce. A pak to jít zapít... alespoň malinko.
A bakalářka...?
Zítra... jedu s Kristutou na výlet do Kroměřiže :).

Pekla...

* S 08 & PF 09 *

2009-01-02T16:12:00.013+01:00

Všem, co jsme spolu vítali nový rok, moc moc děkuju za skvělé dva dny a večery a hřejivě-divokou atmosféru :)).
A Vám, drazí, co jsme spolu zrovna nebyli, jen to nejpěknější do nového roku vinšuji, hlavně hodně radosti a kouzel-oka-mžiků, uuuaajjjííííííí!! :))))

Když se láme chleba

2008-12-30T01:12:00.008+01:00

Jsem skoro po roce doma. Samotné mi to zní divně, ale když to vezmu kolem a kolem, je to pravda. Souvisleji než pouhé dva dny jednou za dva měsíce. Hrozně jsem se sem těšila. Moc moc moc :). Musím říct, že srážka s realitou byla tvrdší, než jsem předpokládala. Moc dospělých na příliš malém prostoru, kteří se vzájemně neposlouchají a nerespektují. Jeden o koze, druhý o voze. A v tom se ztrácí jeden malý skřítek, který z toho má akorát tak velkou hlavu a vnitřní běsy.

Mně je z toho taky děsně zle a to jsem o 16 let starší. Přesto na to nedokážu pořád nějak adekvátně reagovat kromě naprostého stažení se do sebe. Tahle atmosféra mi zavírá pusu a probouzí ve mě nesnesitelnou úzkost. A přitom vidím, jak to vzniká z jednoho konkrétního neštěstí a druhotně plodí tisíce dalších... A jsem moc slabá i slaboch na to, abych se k celé té situaci otevřeně vyjádřila, protože to, co by následovalo, je moje nejhorší noční můra. Reálná. Jo, u nás doma se prostě mlčí. Jsem zvědavá, kdo z toho zešílí jako první...

Taky mě hodně tíží otázka materie ve smyslu hmoty, hromadění, blahobytu... Cítím, jak se lidi kolem mě pořád v hojnějším počtu a víc a víc upínají k tomu, co mají, nebo spíš nemají, co by chtěli... a hromadí a hromadí a odkládají a odkládají... A já jsem toho taky součástí, ale snažím se nebýt, udržovat si odstup... a musím říct, že je to někdy pod tlakem dnešní společnosti pekelně težké. Mám pocit, že v nás pracuje proces pokřivenosti a deformace, ztrácíme nadhled... A já pořád přemýšlím nad tím, jak ukázat Bětušce, že tohle není úplně nejlepší cesta... mít všechno a nevědět, co s tím dělat... fantazie, tu bysme si měli hýčkat *

Úplně cítím, že mě v posledních týdnech stahují ke dnu otázky týkající se opravdu velkých věcí (nejen) mého života, ale na druhou stranu občas přijde záblesk, třeba půlminutový, a zase se to díky tomu kmitu světla začně vyjasňovat, urovnávat... ale tohle není konec. Kdo ví, jestli jednou ňáký bude. Hm :).

A jak se máte vy? Co cítíte, prožíváte, zakoušíte, objevujete, oslavujete, ...? :)

Chlupaté uši nastražené a náruč otevřená, for jů:)

ňuf *

Pohlceny v maelströmu Vertiga

2008-12-14T23:03:00.011+01:00

Pouhé záchvěvy těla a nemožnost se nadechnout...

...a kam zmizel hermelín? :)

režie: Naděnka
scénář: horečka páteční noci
hrají: Verún, Tygr, Naďky ruka, hermelín
není vidět: Adélka

Inzerát

2008-12-12T17:26:00.009+01:00

Teď mi došlo, že už jsem vlastně jeden inzerát v životě vymyslela a to úplně nedávno. Ondřejovi. Zněl: Hledám Janu.

Ale to jen proto, aby byl kompatibilní. A to on stějně asi nechce.

Tož teď na vážno: Poptávám kolo, jakékoli. Čím víc bude odrazovat zlodějě, tím lépe. Pojízdné. Levně či bez ceny. Nabízím kvalitní servis, příjemné prostředí, únosnou hmostnost a masáž v podobě olomoucké dlažby.
Zn.: Přijímám vše.

skoro :)

Fragment I.

2008-12-12T16:28:00.004+01:00

Nedávno, když jsem ležela v úplně vymrzlém pokoji, v úplně cizí posteli a úplně sama, honilo se mi hlavou všelicos. Celé to ještě umocňovala skutečnost, že ve stejném bytě, jen pár metrů pode mnou, spal člověk, který je mi neuvěřitelně sympatický, ale vy prostě víte, že z toho nejspíš nikdy nic nebude. V tom pocitu zimy a zmaru jsem si ujížděla na všem možném a vzpomněla si na Pelíšky, jak tam Holubka říká: "Já Ti nevím, já si snad dám inzerát...". Tak jsem se nad těma inzerátama zamyslela... že je to vlastně dost zajímavé. Nad jejich celkovou strukturou. Čtyři řádky o tom, kdo jsem a koho hledám. Dokonalý minimalismus. Čistá forma hesel. A přišlo mi to šílené. A taky fascinující. Jak si pod těma pár slovama toho člověka představíte, zaškatulkujete. Jak bych asi popsala sama sebe a svoji vysněnou životní lásku. Heh. Raději jsem usnula.

Vlastně i já mám minimálně jedno klíčové slovo... klavír.

Tojlet sejšn pátečního odpoledne (s patetickým úvodem)

2008-11-16T21:40:00.013+01:00

Shodly/i jsme se na tom, že letošní semestr chodíme do školy hlavně ze soucitu. Přijde mi to příšerný a ještě horší to je v tu chvíli, kdy člověk sedí na té vůbec nejvíc nudné přednášce a opravdu se snaží nemlátit hlavou o stůl, nebo aspoň ne moc hlučně. V ten moment všechen soucit proklínám (jo, kleju na křesťanský půdě, heč). Proč nikdo nesoucítí s námi a ty 85ti leté kapacity už prostě nenechají dožít v důstojnosti? V podstatě je to několikasměrný hyenismus naší fakulty.

Tak to je nuda.

Ale občas je to taky dooost velký adrenalin. Třeba když si k nám Kači jenom jako že odskočí, bo domu už by to nedonesla, ale pak hned musí pádit na toho stopa :). Kdo by to byl čekal že ono jedno jediné otočení klíčem a cvaknutí zámku bude tak osudové - minimálně na další dvě a půl hodiny.

- první dějství -
"Tygří, mě to nejde odemknout, co mam dělat?"
"Tak mně dej ten klíč pode dveřma a já to zkusim, to prý funguje."
"No jo, jenže on ten klíč nejde vytáhnout..."
"Aha..."

- pauza, rachtání klíče v zámku a po "dobrých" radách už jen mlčení... -

- druhé dějství -
"Tak to prostě zkoušej, ňák s tím toč a kvrdlej, vždycky se to otevřelo."
"Ale ono to fakt nejde, je to tam ňáký nakřivo... Tak mam zkusit zabrat?"
"Jasně, zkus to, nemáme co ztratit."
"Tak jo..."
Rachtání, nadávání, funění. Něco se ale pohlo.
"Tygří... já jsem ten klíč zlomila..."
Já koukám z druhé strany do té klíčové dírky a zmůžu se jen na suché... "Hm... tak to jsme v řiti."

- mezihra, při které proběhne asi pět telefonátů ohledně vyproštovacích strategií, zámečnických známostí a který soused by mohl být nejlepší -

- dějství třetí -
Slyším, jak se ke dveřím šourá pejsek, ňufá kolem prahu a zase se šine zpět. Pak se pomalu blíží papuče.
"Dobrý den.."
"Dobrý den!"
"Víte...," a pěkně panu sousedovi převyprávím, co se nám stalo. Tak on že moc neví, ale že teda půjde se mnou. Ještě se vrátí do bytu pro vercajk (doporučila jsem mu po všech předchozích konzultacích šroubovák).
Soused vyjde ze dvěří, v jedné ruce něco jako páčidlo, v druhé obrovské kovové kleště. Oblije mě pot a v duchu si říkám, že zdemolovat to zvládnem taky, takže tomu musím zabránit. Nicméně má z dveří respekt a na kuráži mu nepřidají ani ty vražedné nástroje. Kouká na dveře z dálky a pořád říká...
"No tak já nevím, no... jak na to, no... že by se tohle to... ale to asi ne, no... Víte co, zkuste paní Chlupovou, ta byla už taky jednou uvězněná."
Tak nějak jsem pochopila, že tudy cesta nevede, ale ještě než se zase ztratil jsem z něj vymámila dva šroubováky.

- mezihra, já si ohřívám v kuchyni polívku a hledám věci takového tvaru, abych je mohla nastrkat Kačce pode dveřma, bo už jsme obě viděly dvojmo. Kači se mezitím vrtá ve dveřích šroubovákem. Nic. Tak jí tam nacpu cíga, sušenku, další, pak i chleba a sýr. Obědváme, každá na jedné straně dvěří, a notujem si Ať žijí duchové. Taky řešíme, co by dělal Obama, kdyby se zasekl v koupelně a koukáme se na sebe dírkou po klice. -

- čtvrté dějství -
"Dobrý den, víte, mě tady na Sokolské uvízla kamarádka v koupelně a já ji nemůžu dostat ven, a taky se nám zlomil klíč ve dveřích..."
"Hm, ale já už tu teď nikoho nemam!" a otočka ke zdi.
"No.... a nevíte o někom, kdo by nám tak mohl pomoct?"
"Tak na servis vám můžu dát číslo." Diktuje.
"A myslíte si že to bude stát víc jak 300,-...?"
"Tak to každopádně!" (Podle odpovědi to znělo, že by nám napálil aspoň litr. Skoro se divím, že mi nenaučtoval i to telefonní číslo.)

- schodovka, soused nese dolu pejska a prý jestli už jsem ji vysvobodila. Nevysvobodila. A pani Chlupová dělala, že se jí to nikdy nestalo -

-dějství už děsně mocté, Kači už se rozjížděl slušný depres a taky všechna auta na stopu -
"Tak komu ještě můžem zavolat..." Sedíme, už si skoro ani nepamatuju jak Kachně vypadá, jsem schopná vnímat jen hlas a konečky prstů, za které se pode dveřma držíme.
"Tygří, já nevím, ale já už chci veeeeen."
"Já vim... a já chci zas dost čurat."
Evidentně bysme obě rády na druhou stranu barikády.
"Kačka a Viktor!"

- doooost nadějný hovor -

-dějství skoro poslední -
"Ahoooj."
"Hubičkovi, zachraňte mě!" ozve se pode dveřmi.
Viktor vyndavá zpoza pásku šroubováky, kladivo, na zem hodí asi třicet klíčů a šperhák. Koukám jak z jara. Jo, takhle to funguje když máte známé, co mají známé na správných místech. Uf :). Po separaci klíčů tlačí do dírky deset favoritů, ale nic se neděje a nás už zase začíná přepadat lehké zoufalství. Věty jako "Viky snaž se" a "Něco tam pasovat musí" na ty dveře pořád nějak nezabírají, na nás ještě trochu jo. Klíče nic. Takže šperhák, poslední naděje.
Jo, šperhák! Dveře se otevřely, tam na našem červeném koberečku jak na ostrůvku naprosto zdeptlá Kača... Byla to romantika. A slzy.

A proto... miluju Rychlou rotu, jste nejlepší! A Ty, Kači, taky :))).

Love our losers gang a nehynoucí humor.

Howgh!

PS: A bylo to fakt dost dlouhý, skoro jako tenhle post.

...is that absolute summer lightsomeness *

2008-10-26T19:31:00.028+01:00

What I really miss....

2008-10-26T13:58:00.014+01:00

...

2008-10-24T23:24:00.003+02:00

Potřeba změnit kabátek byla již otravně vtíravá a palčivá a já jí s radostí podlehla :). Souvislost s procesem opatrného a pomalého odkládání věcí starých a otevírání se novému, který u mě již nějakou dobu probíhá, je víc jak zřejmá. Užívám si to :)

2008-10-23T23:15:00.003+02:00

Už začínám opět vplouvat do podzimních dnů, jsem trošku blíž Olomouci a životu v ní, ale lidem stejně nějak nerozumím. Chybí mi slova a to asi proto, že občas ani není co říct. A taky co říct slovy, že. To si radši kvalitně pomlčím :). Ale na druhou stranu bych ráda všem vzkázala a úplně nejraději na ulicích vykřičela, že první se vychází a pak teprv vchází. Počet nežádoucího uvěznění jsem za ty necelé tři týdny v Čechách zažila nespočetněkrát a musím říct, že už mě to fakt dost dožírá. Vůbec ta všeobecná naštvanost a protivnost převládající v naší společnosti. Volba jednoduššího...

A zima, ta je teď ňák všude! Brrrr, trochu brzo a jsem z toho taková dost zaskočená, až rozpačitá. Že na to jsem připravená nebyla a pořád ještě nejsem. Po té poušti... Přišlo to nečekaně, jako první menstruace.

Ale i lidi se kterýma si moc ráda a dobře popovídám tu jsou, to zas jo, úplně autistická už nejsem. Přesto děkuju, že mi ten autismus tak nějak tolerujete :)*

Hledám inspiraci. A putuju za švestkovou vůní, je to dobrodružné. Touly toul...

Pojďte putovat taky!

Pojďme se smát...:)*

2008-10-14T01:05:00.004+02:00

...a vsechno dozraje ve vterine, kdy se bude lamat svetlo a ticho...

* nikoli vsak samo od sebe *

Je tezke byt tu...

2008-10-14T00:26:00.007+02:00

Schvalne jsem si nepustila zadnou hudbu, aby to bylo co nejmin zkreslene. Taky je vsude kolem tma... dvorek spi, ulice spi, lasky spi, i ten pes co ho nemam spi... a tak si bdim jen s mesicem a s temi, co zapomneli cestu domu. Ale ty ja nevidim, jen vim, ze nekde jsou. Tam dole.

Protoze ja jsem nekde uprostred. Nekde mezi dlazbou a nebem, mezi ridkou mlhou a naprostym mlikem, mezi dvema realitami. Mozna spis mezi snem a realitou. Jenze nevim co je co, kdyz to nahore, to nehmatatelne, ma pod palcem to dole, to "pevne". ...nahore, dole.... Ani ta gravitace v tomhle smeru uz nefunguje. Promrhany leta nad fyzikou, ja to dycky vedela...

Tak jen zase zatnout zuby, malinko prihmourit oci, pootevrit tu hladuckou dutinku se svetlem uvnitr a zacit znovu, skoro od zacatku (ale kdo vi ceho)... hledat. Patrat. Ptat se. Proc lidi zapomneli na uzas. A pak uz i na vsechno ostatni... a ja mezi nima. Tupe. Podlehajici. Tyhle chvile uvedomeni boli, ale jeste porad jsem moc prazdna na velky boj. Jeste to chvilku potrva a nevim, v jakych jednotkach tu chvili odmerovat. Asi na babiccinu jahodovou marmeladu, mnam.

A je 00:42, to je dobre :).

...kdyz mate srdce vsude po svete a mozek si odesel vubec neznamo kam...

Strep

2008-08-14T20:46:00.004+02:00

Prolinani, protinani a stretavani kultur je v plnem proudu, uz je to trochu divoke, obcas ponorkove, ale u me/nas zatim v pohode :). Ale jo, stejne se mi nepovede naplnit to, co jsem si predsevzala... ze se letos budu snazit aspon castecne mentalne prizpusobit a komunikovat s Amikama po jejich... a ze to bude vsechno easygoing... No, nemam na to. Je to jen trapny pretvarovani a muj zaludek se tomu vzpira. Obcas mam chut tu dat nekterym lidem paraganskou padinu primo do toho jejich vybeleneho usmevu. Treba mymu sefovi :). Idiot.

Mam problem prijmout skutecnost, ze se v Gruzii valci. Porad to nejsem schopna uplne tak pochopit, vnitrne prijmout... Taky jsem premyslela, jak by to bylo v Cechach, kdyby nam treba Polaci chteli vzit Slezsko... Jestli bysme to jeste dokazali, valcit - tim nemyslim, ze je to dobra cesta... Prijde mi jen proste nerealne, ze by moji kamaradi byli schopni vzit zbran a jit do boje s tim, ze tam urmou, ze umrou za zemi... prijde mi, ze jsme na to i strasne lini... nedokazu si to predstavit. Jsme takova smecka (pseudo)intelektualnich povalecu. Napadlo me to v souvislosti se Zurou - jediny Gruzinec, co tu byl. Rekl to jasne... "Osetie je nase a my ji nedame, i kdybysme meli umrit."

Ty jo, chtela jsem toho napsat vic, ale nak me to zase sejmulo, tak priste *

kiss ju, miss ju :*

Dny se toci kolem noci

2008-07-18T07:17:00.006+02:00

Slapky boli hori boli, uajiii... nejintenzivnejsi pocit teto chvile :). Koupila jsem si predevcirem "moooc pekne" nove boty - celoplastove, specialni do kuchyne, bo neklouzou... pisou na krabici a pani se spokojene usmiva. Nase kuchyn je taky specialni, nebot se tam obcas pekne smekam ze strany na stranu :). Dokud si nedam na cumak tak neva, ale az na to jednou dojde, bude to asi ma posledni hodinka :). Aby ma uniforma nabyla uplne dokonalosti, poridila jsem si konecne i cerne kalhoty - kdyz jsem je vcera v sest rano oblekla, nasla jsem proklate velkou diru ve svu na stehne. S klenim jsem se z nich zase horko tezko vysoukala a narvala se zpet do sukne :). Jinak pouzivat slova jako oblect se a podobne uz neni moc na miste, banatske rozmery se zase asi zacinaji pomalu vracet... coz je v riti. Mela bych zacit posilat desatky do Afriky... tak trikrat denne.

Pajinko, nase letni brigadka spociva zhruba v tom samem... jaka nahoda :). Kuchyn a restaurace je mi ted take druhym domovem... chystat, sklizet, usmivat se, dolevat, uvadet, nosit piti... dobra zkusenost :). A perfektni dydzina v kuchyni, tam to jede!! :) Dneska jsem se zacvicila na bussera - nizsiho cisnika. Fakt jsem mela bobky kdo bude ten chudak, kteremu vysypu ty spinave talire do klina... nastesti nikdo, uufff. Jenom podlaha :). Buch buch buch...

Za chvili tu budeme mesic, fofr jako vzdycky. Zatim jsem stihla jen dva vetsi vylety, ale oba moc pekne. Byli jsme v dalsim narodnim parku - Bryce - nadhera. Pinie, hebounky pisek a skaly neuveritelnych tvaru... pripadala jsem si malinko jak na Machaci. To asi kvuli te vuni. Pak jsme se vydali v particce 3 Cesky a 2 Ekvadorci na maly hike tady v Zionu. Byla to sranda, ale misty docela hardcore - zdolavali jsme obrovske sutry, hop sem hop tam jako horske kozy... Pak me v jednu chvili chytla mirna vyskova hysterie a ja uz plasila, ze to teda rozhodne dolu neslezu a zubynehty se drzela skaly. Chtela jsem vrtulnik, ale nechteli mi ho zavolat :).

Lidi jsou tu vazne hrozne zajimavi :). Jsme tu neuveritelna smeska... Amici od 16 tak do 65, Cesi, Thaiwanci, Thaiky, Vietnamci, Singapourci, Jamajcani, byvali veznove, Polaci, Bulhari, Ukrajinky, Gruzinec, Brazilky, Ekvadorci, El Salvadorci a kdo vi kdo jeste... jak tak clovek zacina trochu poznavat jednotlive povahy konkretnich lidi, nestaci se divit... je to tu uplne na studii :). Ale stejne... nakolik lze asi poznat cloveka, kdyz ta komunikacni bariera je tak velka. A jeste k tomu vecer, kdyz jsme vsichni pekne vyjeti.

Tak zase priste... toz objeti hebounke jako ten pisek, co jsme se v nem brouzdali... do celeho sveta posilam :)*

Cesty jsou krivolake...

2008-07-04T08:47:00.010+02:00

A ze to ted docela funguje (tlesk tlesk tlesk), tak sem nalepim i ty odletove a letove...:)

...Gronsko

...krasne je...

Zion 08'

2008-07-02T18:40:00.013+02:00

Zion od Verci a Adelky... vysledek hodinove snahy :)

A jeste...:)

2008-07-02T03:37:00.011+02:00

***
19. srpna Sigur Ros v Praze

***

Into the wild

2008-07-02T02:38:00.005+02:00

Neni toho mnoho, presto to vezmu letem svetem...:)

Praha - Island - Gronsko - Atlanta - Las Vegas - St George - Zion = ufffffff, 32 hodin cesty.
V Las Vegas uz jsme fakt padaly na drzku a zakufrovaly na hulvata na letistni podlaze... nebylo zbyti :). Ovsem Maro, Barcelona hadr... ty blaho, to, ze na nas netekla voda ze stropu vykompenzovali dvojnasobnym hlukem a gigantickym vysavacem!! Chtelo se mi vrazdit, aspon pohledem, ale nezbyvaly na to sily :).

V St George jsme jeste nabirali nake lidi, kteri si byli vyridit Social security. Adel tak kouka a s vytrestenyma ocima rika: "Ty blaho, tu znam, fakt, tu holku znam... z Usti!!" A ja at neblazni, ze si ji s nekym plete a bla bla bla... no, z Usti je nas tu nakonec 7, nahoda jak das :)

Je to tu krasny. Vsude cervene monumentalni skaly, cistounka reka ve ktery je uzasny koupani, miliony veverek, srnky, divoci krocani... to je ta prijemna cast :) Pak je tu jeste particka haveti, ktera nas cini dosti hystericke - skorpioni, hadi (chrestysi!!), tarantule, cerne vdovy (jedna si dost v poklidu kempuje vedle nasi jidelny...) a dalsi odporni pavouci a prerostli brouci... no ze jich je :(( Skoro kazdy den si mame sto chuti sbalit kufry po nakym takovym incidentu a zdrhnout :) Nejlepsi je, ze se to resi vecer co vecer u piva a historky jsou cim dal tim vostrejsi :). To mi ale meli napsat do smlouvy, fakt ze jo... Kdo vi, jaka je navratnost z tohohle parku :).

Pac je to tu cele sevrene mezi tema skaliskama, neni tu vubec signal a i s netem je to pekna bida... ale piste, prosim, me to vzdycky desne potesi :)) Predstava, ze se 20 minut snazim zoufale dostat na mejl, skoro se u toho modlim, a tam pak nic, je opravdu desiva :)).

Jsem hrozne vyjeta, spalena, a naka takova bez nalady... hladova :) Toz to tu nebudu zakydavat zbytecnyma recma.

Mejte nadherne leto at uz jste kde jste, opatrujte se, uzivejte si, poznavejte, hrajte si a onufavejte... :) A taky se ozyvejte :)*

Mejte se carokrasne, srdce ma...*